Odkaz blogu žije dál! Více informací zde.

Oběžník

Legalizace marihuany

19. května 2013 v 21:03 | Cleo
Témata týdne mě stále více a více překvapují. Legalizace marihuany? Vím, že je velké hnutí, abyse marihuana legalizovala, a já nemám rozhodně nic proti tomu.

Říká se, že konopí prospívá zdraví. A pokud ji někdo chce kouřit a nevadí mu být zhulenej, nemůžu proti tomu protestovat. TO je věc toho člověka. Samozřejmě bych udělala nějaké opatření, třeba zákaz kouření na veřejných prostorech a omezení do 18, ale klidně bych ji legalizovala. Kdo ji chce kouřit, ten ji stejně kouří bez ohledu na jakékoliv nařízení. Takže ji klidně legalizujte.

Large

Co si myslíte vy? Je to dobrý nápad? Nebo by to ještě více podporovalo "špatnost" lidí?

Čas plyne a plyne

8. května 2013 v 15:01 | Cleo
Je to pravda. Nemám alespoň mám takový pocit. Že čas plyne stále rychleji a rychleji, až jednou nebude možné ho zastavit. A nebo je také možné, že to všechno se mi jenom zdá a my jako lidstvo si to jenom namlouváme. Asi k nám někdy přišel nějaký inteligent, který to vymyslel, a od té doby jsme se stali hlídáním a počítáním času posedlí.

Nebo mě to tak alespoň přijde. Ráno vstanu a ať dělám co dělám, pořád jenom čumim na hodinky, abych všechno stihla, aby mi neujel autobus. Ve škole to samé. Za jak dlouho zvoní, za jak dlouho bude přestávka a tak dále. Přitom si říkám, jaké to asi bylo, když se lidé řídili pouze sluníčkem a na všechno ostatní kašlali a neměli jak jinak čas měřit.

Kdyby byl člověk zavřený v čern místnosti, bez hodin, bez světla, jak dlouhý by vám připadal den, hodina, minuta? Poznali bychom v tom vůbec rozdíl? Toť otázka. Ale teď už konec fizolofování. Co si myslíte vy?

http://data.whicdn.com/images/60831719/large.jpg

Proč zrovna já?

23. dubna 2013 v 14:09 | Cleo
Někde jsem jednou četla článek, kde se psalo, prý podle velkého výzkumu psychologů atd., že tuhle větu řekne člověk v podvědomí průměrně 56x za týden. To znamená asi 8x denně a ani si to neuvědomujeme. A stává se tak pořád - když jdeme na ulici a šlápneme do něčeho nespecifikovatelného, když nás vyvolá učitel na zkoušení, když nám někdo řekne něco hnusného a tak. Takže... proč teda my?

Nevím, jestli byl tento průzkum pravdivý, ale fakt je, že kdyby jsme to nikdy nebyly my, ani bychom neexistovali. Prostě bysme jen proplouvali životem jako ti neviditelní, neživí, nezúčastnění čehokoliv. A jelikož jsem zastáncem dualismu - bez špatný "Proč zrovna já?" by nebylo šťastné "Já? Vážněěěě? YAY!".

Takže podle mě by si člověk měl vážit života a nestěžovat si pořád na osud. Ne, snad? :D

Large

Souhlasíte se mnou? Nebo máte jiný názor? Rozhodně se mnou sdílejte své pocity a názory, proto jsme přeci svobodní bloggeři! :)

Nedočkavost

13. dubna 2013 v 9:23 | Cleo
Co je to nedočkavost? Právě to, co mám teď. Koušu si nehty, jsem nervózní a chci už konečně všechno učení mít za sebou, abych se mohla pustit do psaní, do koukání na seriály, do hraní počítačových her, ale prostě na nic není dostatek času. Kvůli škole. A tak jsem nedočkavá.

Nevím, co bych ještě měla říct k nedočkavosti. Je to jedna z mých velkých vlastností, z čehož vyplývá, že trpělivostí rozhodně neoplývám. Chtěla bych si přečíst tolik knih, mít na všechno mnohem víc času, ale nemám. Sakra, nemám. Kvůli škole. Začínám uvažovat o tom, že to začnu trochu flákat. Aspoň trochu. Stačí mi vyznamenání. Nepotřebuju geniální a nejlepší vysvědčení jaký jde. Budu podnikatelka a spisovatelka! Sice budu mít vystudovanou archeologii a psychologii, ale to nic nemění, že.

Nedočkavost je svině. A já se nemůžu dočkat prázdnin, až si 100% užiju všechno, na co budu mít náladu.

Tumblr_ml5qia9zpm1s2fbtwo1_500_large

Vlak života...ššššš....fíííííí

22. března 2013 v 23:26 | Cleo
Předem bych vás chtěla upozornit, že všechno, co tady teďka budu psát, mám hlavně z filmů. Mám malé zkušenosti ohledně života, protože jsem ještě mladá, takže by asi byla blbost dělat tady ze sebe přehnaně moudrou. Takže to berte jako můj soukromý názor trošku s rezervou.

Narodíme se, vyrosteme, dostaneme práci a pak zemřele. To je koloběh, vlak života. Nasedneme a jedeme, občas jsou tady krátké zastávky, ale vlak nemůže stát v zastávce věčnost a to my všichni víme. Občas si říkám, jaký to má všechno smysl, když je to všechno dopředu nalajnované. Budiž mi ale útěchou, že te průběh, doufám, není. Můžeme si žít vlastní život podle našich voleb. A užívat si tak každý otřes na kolejích života.

Jak vy vidíte tento pojem? Souhlasíte se mnou? Nebo máte odlišný názor? Piště do komentářů :)

Tumblr_m0adxkchkw1ql6jnzo1_1280_large

Když vás Oncík donutí brečet

19. března 2013 v 22:10 | Cleo | obrázek z weheartit.com
Právě jsem dokoukala poslední epizodu Once Upon a Time nazvanou "Welcome to Storybrooke" a nikdo by nevěřil, jaký to na mě bude mít dopad. V minulé epizodě mě potěšilo hostování Rose McGowan z Čarodějek, a tahle epizoda zase byla neskutečná. Měla hloubku a z Oncíku se konečně zase stal seriál, který mě přinutil mít emoce.

#OnceUponaTime #Regina #EvilQueen #Storybrooke #WelcomeToStorybrooke #Owen #Henry #Love #AllReginaNeedIsLove

Došlo mi, že Regina vlastně v celém svém životě nechce moc, ale chce lásku. Jak moc chtěla Owena, že prostě nemohla ho nechat odejít, nehledě na to, co se stane. A ta scéna u hranice města, kde Owen řekne, že svého tátu nikdy nepřestane hledat a Regina, která se na něj koukala skrz hranici - to mě dojalo. Proč prostě Regina nemůže být konečně šťastná? Všechno co udělala, bylo je kvůli tomu. A Emma mě s tím "matcováním" už trošku začíná štvát. Nevychovala Henryho, ale stejně si furt myslí, že je Henryho matka více než Regina. Ano, chápu, Regina Henryho láskou dusila, ale i tak. Vše, co chtěla, byla láska.

Co se týče těch # - jen jsem si ten trend chtěla vyzkoušet :D

Viděli jste poslední díl Once Upon a Time? Máte rádi, když vás seriály dojímají, nebo máte radši komedie? Pište do komentářů :)

Tumblr_mjple2w5ve1r6r1abo1_500_large

Kde chci žít

16. března 2013 v 21:49 | Cleo
... na to je jediná dobrá odpovědět. Chci žít tam, kde je domov. Tam, kde jsem šťastná, kde mám svoji rodinu, svoje knížky, kde cítím vůni čokolády a slyším jemné tóny lyry linoucí se z mého notebooku. Prostě tam, kde se cítím, že tam patřím. Domov. Jinak bych to charakterizovat nemohla. Domov je místo, které vás přijme, ať se děje, co se děje.

Aktuálně je můj domov tady, v Praze. Protože tady mám všechno, co mám ráda a miluji, tedy až na moře a antiku, ale to bohužel má smůlu. To si musím nechat na své snění a cestování. Kde bych ještě mohla říct, že je můj domov, je Chorvatsko. Miluju to tam. Je to tam příjemné a slunečné a když prší tak OPRAVDU cítíte, že prší. Ale není to místo, kde chci žít. Je to místo, kde chci být a snít.

Pro každého je sice charakteristika domova jiná - pro někoho je to rodina, pro někoho práce, pro někoho třeba přítel, nebo duševní klid.

Je podle mě dost hloupé, psát komentáře typu "chtěla bych bydlet v New Yorku, protože mi to přijde jako úplně hustý město a je tam všechno na dosah ruky...". Ano. I já mám tohle období za sebou. Ale jak můžete vědět, že tam chcete žít, když to tam znáte z jedné návštěvy/z televize. Není tam nic, žádný důvod, proč tam žít. Jen vaše představa. A ta může být docela mylná. Sice neříkám, že tam nemůžete potkat svůj osud, ale stejně se na Vánoce budete vracet k rodině. A ta v New Yorku (nebo kde že to chcete žít) není. Takže nesněte o něčem takovém. Buďte štastní tady a teď. Protože i když budete za deset let bydlet v paláci, bude se vám stýskat po místě, kde žijete teď.

8242891334_9353a90413_z_large

Navždy sám

10. března 2013 v 18:17 | Cleo
Ve všech romantických filmech je to asi takhle nějak: holka se bojí, že nikdy nenajde lásku, a nakonec se ukáže, že její a) soused, b) bratr ex-manžela, c) bratr manžela sestry, d) zahradník, e) kamarád z děstsví je spřízněná duše. Ale občas mám takovou depresi... co když nikdy v životě nenajdu tu pravou lásku?

Já vím. Příští rok a i v budoucnu bdue hodně příležitostí a tak, ale stejně mě to občas trápí. Prosím, řekněte mi, že jste an tom stejně.

402339_548518878505219_105163508_n_large

Deprese, depka, depkovat, prostě všechny ty nechutně otravný slova na D

4. března 2013 v 18:37 | Cleo
Znáte to. V klidu si jdete po ulici, najednou ale zahlédnete něco, co ve vás hrkne a škytne a vy si říkáte: "Panebože, dnešek je teda deprese." Protože i jeden zrakový vjem ve vás může vyvolat lavinu pocitů, necitů, znechucení a tak dále. Já osobně to mám celkem často.

Přesuňme se například k záležitostem minulého pátku. Všechno bylo geniální, naprosto úžasné, nemohla jsem si na nic stěžovat, nakoupila jsem si spousta super věcí, ano pravda, předtím byla škola od sedmi a přetáhly jsme výuku asi o hodinu a půl a pak 20 minut diskutovali o placení výstavy, ale stejně o nic moc nešlo. Když jsem se doplazila do obchodního centra a uviděla tam toho nejkrásnějšího kluka... ano, já vím, mě se líbil, pro mě nejkrásnějšího a tak, vy to samozřejmě můžete mít jinak, ano, samozřejmě, jen mě s tím přestaňte otravovat, teď vám vylévám to svoje malé zasněné srdíčko... a jeho přítelkyni. Teda pravděpodobně to byla jeho přítelkyně, protože s nějakým normálním člověkem se nelíbáte na pusu, že jo. Tak to byla moje chvilka, kdy jsem si řekla, doprdele, tohle je depka.

Ale samozřejmě takových okamžiků je hodně, některých i méně vážných. V pizzerii došla sýrová pizza. To je depka. Dnešní noviny jsou zase plný úchylných inzerátů. To je depka. Ta čokoláda má hodně kalorií. To je depka. Venku je zataženo. To je depka. Dneska jsem se ráno probudil moc brzo. To je depka. Dneska je škola. To je depka. Dneska je den. To je depka. Pro některý lidi se slovo "depka" stává už tak chronické, že už samotné vyřčení slova "depka" patří na jejich seznam "depek" pro ten den, čímž se neustále ocitají v hnusnym začarovanym kruhu slov na D. Je jich spoustu. Jen si vzpomeňte na češtinu a skloňování. Deprese, depka, dopkovat, depresovat, depkokovat, mít depku, nosit depku, šířit depku, být depkou...

Taky z toho máte depku? Jen se podělte v komentářích.

Edit: Hodně lidí mi v komentářích psalo, že si nemám plést depresi a depku. Ano, já vím, deprese je nemoc, která vzniká dlouhodou frustrací, například. Ale já jsem článek vzala v pojetí deprese - nálada. Ten mnohem častěji používaný pojem mezi lidmi.

Problémy 21. století

24. února 2013 v 17:11 | Cleo
21. století. Říká se století mobilů, letadel, tabletů a velkých televizí. A to žijete teprve v druhé dekádě. Zatím se na našem území nekonala žádná válka, ani politický převrat. Av takových dobách jsou lidé zpravidla, když tot ak řeknu, blbý.

Je jim jedno, kolik je na světě válek a utrpení, ale zajímají je spíše im bližší problémy: "Zase se mi rozbil tablet." nebo "To letadlo má zase zpoždění, to je fakt neskutečný." nebo "Zase zdražili benzín." Ale tohle by se v dobách koní, papíru a skutečného života opravdu nemohlo stát. Někdy si říkám, že svět by byl lepší, kdybysme bydleli v malých dřevěných chaloupkách uprostřed pralesa. Nebylo by to pohodlnější, ale myslím, že by to stálo za to.

Téma k diskuzi: Co si myslíte vy? Žili byste radši v nějaké historické době? Nebo jste rádi za všechnu tu techniku a jídlo v supermarketech a že všechno je prostě tak snadné? Myslíte si, že jsou lidé, "zkažení dobou"?

Tumblr_mc5hb1rarq1ryt23vo1_500_large
 
 

Reklama

Najdete mě na těchto sociálních sítích:

Návštěvnost:
TOPlist

© 2010-15 FlowerDays | Hosting blog.cz | Varování a podmínky tohoto blogu
2015 Optimalizováno pro Operu | HD/FullHD