Odkaz blogu žije dál! Více informací zde.

Oběžník

Životní poslání

9. března 2015 v 19:34 | Cleo
Téma týdne: Životní poslání

Už dlouho sama sobě pokládám otázku: jaké je moje životní poslání? Jaký je můj smysl života? Jsem na tomhle světě z nějakého důvodu, nebo si to mám prostě jenom užít? Protože někdy mám pocit, že možná všechno, co dělám... nemá budoucnost. Dělám tolik věcí, ale co když jsou zbytečné?


Ale samozřejmě. Chci napsat knihu, která změní život všem, co si ji přečtou. Alespoň... malinkato. Takhle malinkato. I pak by to stálo za to. A samozřejmě, chci zažít šťastný konec. I když možná bych raději, kdyby to nebyl konec. Konec si člověk už moc neužije, ani když je šťastný.

Vliv

1. července 2014 v 13:11 | Cleo
Malíř se zasmál. "S tím jistě nebudou žádné nesnáze. Jen se zase posaď, Harry. A teď se, Doriane, postavte na stupínek a moc se mi nehýbejte a nevěnujte žádnou pozornost tomu, co říká lord Henry. Má na všechny své přátele moc špatný vliv, jen já jsem jediná výjimka."
Dorian Gray vystoupil s výrazem mladého řeckého mučedníka na pódium a mrzutě se zašklebil na lorda Henryho, který se mu zřejmě zalíbil. Je tak nepodobný Basilovi. Tvoři s ním rozkošný protiklad. A má takový krásný hlas. Za chvilku ho oslovil: "Opravdu máte moc špatný vliv, lorde Henry? Tak špatný, jak říká Basil?"
"Nic takového jako dobrý vliv neexistuje, pane Grayi. Každý vliv je nemorální - nemorální z vědeckého stanoviska."
"Proč?"
"Protože ovlivnit někoho znamená dát mu svou vlastní duši. Ten člověk pak nemyslí svými vrozenými myšlenkami a nehoří svými vrozenými vášněmi. Jeho ctnosti, to už nejsou jeho pravé ctnosti. Jeho hříchy - je-li vůbec něco takového jako hřích - jsou vypůjčené. Ten člověk se stává ozvěnou hudby někoho jiného, hercem role, jež nebyla napsána pro něho. Účelem života je rozvoj vlastní osobnosti. Každý z nás má dokonale uplatnit svou vlastní povahu, proto jsme na světě. Ale člověk má dneska sám ze sebe strach. Zapomněl na nejvyšší ze všech povinností, na povinnost k sobě samému. Je ovšem dobročinný; sytí hladové a odívá žebráky. Ale jeho vlastní duše je lačná a nahá. Z našeho pokolení vymizela odvaha. Možná, že jsme ji ani nikdy doopravdy neměli. Hrůza ze společnosti, což je základ mravnosti, a hrůza z Boha, což je tajemství náboženství, - to dvojí nás ovládá. A přece..."
- Oscar Wilde, Obraz Doriana Graye

Vliv je něco, co nás ovládá, co na nás působí. Vlivem různých lidí, věcí a událostí se měníme, a to ať už k lepšímu, nebo horšímu. To je dost často těžké posoudit, protože vliv nám zamlží i náš vlastní cit. Každý je něčím nebo někým ovlivněn - rodinou, přáteli, hladem, chladem, touhou a to i pouhým faktem, že jsme lidé (tedy, většina z nás). Jediný způsob, jak se vyhnout všem vlivům, je žít ve vakuu.

Vlivy jsou všude kolem nás a někdy se jimi necháváme vést. Důležité je ale neztratit svůj hlas a ptát se sám sebe, jestli tohle je doopravdy to, co chceme.

Co (ne)dává smysl

22. února 2014 v 23:53 | Cleo
A je to opět tady - téma týdne, ke kterému jsem se rozhodla vyjádřit. Takže pozorně poslouchejte, tohle bude veliký!

První věc, která absolutně (ne)dává smysl, je tohle téma týdne. Nemám nejmenší tušení, o čem bych měla psát. Mám tedy psát o tom, co dává smysl, nebo co nedává smysl, nebo dáá či nedává podle nálady nebo já nevím, začínám se v těch úvahách mírně ztrácet, ale to je v pořádku. Jednou to přijít muselo.

Někdy lidé říkají, že všechno je nejdříve nepochopitelné, ale až za nějakou dobu to všechno začne dávat nějaký smysl. Tohle všechno můžu potvrdit z vlastní zkušenosti, a jsem si jistá, že vy také - například, když koukáte na nějaký film nebo čtete nějakou knížku - na první podívání vám mnoho věcí nedojde.

Dále můžu vyjmenovat spoustu věcí, co smysl dávají - logika, matematika (většinou) a fyzika (většinou, ale méně než matematika). A aby svět byl v rovnováze, můžu uvést i seznam věcí, které rozhodně smysl nedávají - filozofie, zákony, hádky, lidská marnivost, Rubikova kostka a vzorce na kobercích.


Co podle vás (ne)dává smysl?

Temná je noc

19. ledna 2014 v 21:44 | Cleo
A zase jednou přišla chvále, abych usedla a napsala něco do oběžníku. Už je to docela dlouhá doba, kdy v této rubrice vyšel nějaký článek. Ano, nějaký malý protivný hlas v mé hlavě mi namlouvá, že je to tím, že poslední dobou jsou témata týdne podivná a nějak k nim nemám nic co říct, ale rozhodla jsem se, že se opět začnu snažit.

Takže... noc. Rychlá asociace. Co se vám vybaví, když se řekne noc? Temnota. Hvězdy. Dobrodružství. Tajemno. Kouzlo. Moc. Stín. Měsíc. Ticho. Čekání. Nekonečno. Dobře. To by asi stačilo. Nevím. Když prostě zavřu oči a myslím na noc, vybaví se mi to jako část dne, kdy jsou možnosti nekonečné. Všechno je takové... reálnější a připadá nám to blíž na dotek ruky. Ve tmě nikdo nic nevidí, proto není nic zakázáno. (Teda, jako jasně, je, ale vy mě chápete, že ano?)

Není snad náhodou, že všechny národy, mytologie a příběhy jsou spojené s nějakým kouzlem noci. Vždycky se všechno děje za svítání, za stmívání, během přerodu dne v noc nebo noci v den. Aztékové věřili, že pokud neobětují každý večer někoho na jejich kouzelné pyramidce, slunce už nikdy nevyjde. A věčná tma, to je věčná temnota. Divíte se jim? Noc je kouzelná, ale nesmí být pořád. Její kouzlo je právě v její prchlivosti a konečnosti. To je můj názor.

Dobře. Ale teď už doopravdy. Co si mysílíte vy? Jaká slova vás napadjí, když se řekne noc? Klidně mi je vypište do komentářů, budu moc ráda. :)

Jak je to s tím romantickým chytáním ve vzduchu?

28. listopadu 2013 v 18:11 | Cleo, obrázek z komiksu "The Man of Steel" (© D. Giordano)
Už mě začínají unavovat scény, kde někdo někoho chytá ve vzduchu, zatímco někdo další padá z mrakodrapu/věže/to je fuk. Všechno to začalo u Supermana.

Supermanova velká láska Lois padá z mrakodrapu. Jasně, to chápeme, proč ne. On letí proti ní rychlostí světla a chytne ji. On nemůže být zraněn, ale proboha, jakou rychlostí se jeho ocelové ruce srazily s Lois, to by jí přece přesekly napůl! To musí dojít každému.

Tento týden tomu tak bylo v The Vamprie Diaries. Katherine skočila z věže no a Štefík ji chytl. Chápu, že kdyby Katherine byla upír, nic by se nestalo, ale... ona je člověk. A jaký je rozdíl mezi betonem a upírovýma rukama? No, obávám se, že moc velký ne, a kromě toho, že Stefan by potřeboval nějaký ten čas na léčení, Katherine by byla pěkně přeražená vejpůl.

Moje resumé? SCÉNÁRISTI A FILMAŘI A KOMIKSÁŘI, CHOĎTE NA PŘEDNÁŠKY FYZIKY. Děkuju.

Potrat

5. září 2013 v 18:25 | Cleo
Vždycky, když čtu o nechtěném těhotenství, přemýšlím i tom, jaké to asi musí být, jít na potrat. Holky - předtsvate si tu situaci. Vyspali jste se s někým. Nezáleží na tom, kdo to je, ale pak zjistíte, že v sobě máte další život, který je zcela ve vašich rukách.

Křesťané berou potrat jako špatnou věc, ale jak se to vezme. Pokud víte, že to dítě nechcete a nebudete se o něj schopni postarat, je to nejspíše lepší řešení než jej odložit nebo nabídnout k adopci. Všichni známe příběhy dětí z pěstounských rodin a děcáků, že. Na druhou stranu, každý život je krásný a co nám dává tu možnost ho zničit?

Na tohle vážně nemám žádný vyhraněný názor. Podle mě je průšvih se do takové situace dostat a doufám, že mě se to nikdy nestane.

Jaký ja váš názor? Co byste udělaly, kdyby se vám to stalo?

http://data.whicdn.com/images/75877635/large.jpg

Boty a vtipné historky s nimi

10. července 2013 v 13:15 | Cleo
Dnešní oběžník jsem se rozhodla zasvětit botám a příběhům, které se nám kvůli nim staly. Boty jsou dennodenně součástí našich životů, ať už jsou to tenisky, žabky, gladiátorky nebo společenské botky. Každý z nás je nosí a jsou to věci, které s námi zažívají mnohé. Proto vám povím jeden svůj příběh.

Jednou jsem šla do obchodu a tam měli jedny hrozně pěkný černý blyštivý lodičky na nebezpečně vysokých jehlách. Říkala jsem si, jé, ty jsou vážně krásný, musím si je zkusit! Což jsem také udělala. Vzpomněla jsem si na všechny ty filmy, kde herečky a modelky chodí po molu a vesele jsem si vykračovala po Deichmannovi. Pak jsem ale zakopla a spadla naštvané prodavačce přímo do náruče. "Budete si je brát?" Raději jsem odtamtud rychle zmizela.

http://data.whicdn.com/images/67789748/large.jpg

To byl tedy můj příběh a teď budu apelovat na vás. Povězte mi svoje zážitky s botičkama! Ať už jsou to spíše trapasy, nebo příjemné vzpomínky, podělte se.

Kopírované komentáře

5. července 2013 v 20:09 | Cleo
Nedávné události mě přiměly se nad něčím zamyslet. Jak se stavíte ke kopírovaným komentářům typu "ahoj, máš krásny blog, velmi se mi líbí, zaujalo mě to tu, přijď navštívit ten můj"? A je vidět, že stejný komentář píše několika lidem během minuty? Je jasné, že to není upřímné.

Nechci na nikoho být zlá, koneckonců ani já nejsem bezchybná. Jenom je mi z tohohle vždycky smutno, že si to někdo přečte a má radost a jde děkovat - ale za co? Za lež kvůli návštěvnosti? Přijde mi to dost nečestné. Ano, samozřejmě, na návštěvnosti záleží, ale podle mě je správné si ji získat tím správným způsobem. Číst články, psát k nim trefné komentáře a tak. Ne mačkat CTRL + C a sledovat, jak návštěvnost letí nahoru.

Omlouvám se, pokud to někdo z vás dělá a naštvala jsem vás, ale chci, abyste si to uvědomili. Takhle z té návštěnosti ani nemůžete mít radost.

Follow Me http://cokgulenadam.tumblr.com/

Souhlasíte se mnou? Nebo máte rádi, když vám někdo píše takovéto komenty? Chci znát váš názor!

Potopy a povodně

3. června 2013 v 10:44 | Cleo
Super, moje milovaná Praha se topí ve sračkách. Ano, přesně tak, povodně přicházejí. Já už fakt nevím, bydlím takový kousek od vody a bojím se každé minuty, kdy se na nás vrhne nějaká ta tsunami, vypadne nám proud nebo něco podobného. Kdyby nám tak alespoň zítra zrušili školu. Zase.

Takovéhle povodně si nepamatuju už hodně dlouho. Včera jsem si přála, aby dneska pršelo a já mohla být doma a hrát Simíky, ale tohle je už trošku moc. Tohle bylo trošku moc sobecké přání, jak to tak vidím. Moc ráda bych pomohla, ale spíš nemám moc jak. Prostě budu doufat, že to brzy přestane.

Máte u vás povodně? Nebo bydlíte někde na kopci daleko od vody? Nebo naopak mi na tuhle otázku už ani nemůžete odpovědět, protože jste pod vodou?

Large

Chřest... yummy!

1. června 2013 v 11:29 | Cleo
Tak jo, tento týden je téma týdne Chřestová sezóna a konečně je to téma, do kterého jsem opět ochotná se zapojit. Poprvé jsem se s něčím jako je chřestové menu setkala asi před třemi roky, kdy jsem byla v dražší restauraci a byla jsem ohledně něčeho, co má pojmenování chřest, celkem kritická.

Vyhledala jsem si pak pár věcí na internetu, něco mi prozradili v Apetitu a tak jsem se letos konečně odhodlala si nějaký koupit domů. Prodávali jenom bílý chřest, tak jsem si koupila ten, což se ukázalo jako chyba. Nevím, proč se od zeléno, co jsem si koupila potom, tak liší, já bych předpokládala, že by se měl lišit jenom barvou, ale očividně tomu tak není.

Bílý chřest jsem totálně nebyla schopná sníst. Věděla jsem, že se předtím musí oloupat, tak jsem se o to i pokusila, ale i tak jsem s tím měla velké problémy. Zelený mi ale hrozně moc chutnal. Uvařila jsem si k němu brambory s máslem a yummy! Škoda, že chřestová sezóna za chvíli končí.

Jaký máte na chřest názor vy? Chutná vám? A nebo jste ho nikdy nejedli? Podělte se se mnou o vaše zážitky s chřestem!

Large

P.S. Právě teď lituju, že jsem někdy použila slovo yummy.
 
 

Reklama

Najdete mě na těchto sociálních sítích:

Návštěvnost:
TOPlist

© 2010-15 FlowerDays | Hosting blog.cz | Varování a podmínky tohoto blogu
2015 Optimalizováno pro Operu | HD/FullHD