Odkaz blogu žije dál! Více informací zde.

Můj deník

26.9.2013 - I'm falling through the sky

26. září 2013 v 19:56 | Cleo
Naše školy nás přetěžují. To tedy můžu já říct s naprostou jistotou. Samozřejmě, snažím se mít samé dobré výsledky a známky, ale už mě to doopravdy začíná unavovat a to jako hodně. Už dva týdny si plánuju, že si přečtu svoji knihu (tedy to, co jsem dosud napsala) a pořád se k tomu nemůžu dostat. Snad bude příští týden alespoň nějaký čas navíc. Taky chci jít ven běhat, dokud je ještě teplo. Tak trochu.

Pořád si zpívám písničku Broadway, Here I Come a je to prostě všechno hrozně depresivní. Snažím se naučit všechno, ale přijde mi, že moc učitelů, co mě učí, na tu výuku docela kašle. Přeskakuje celé kapitoly, takže se pak diví, že polovina třídy neví, co je to protoplast nebo kdo byl Pierre Corneille nebo jak se to píše. Vidíte? Nevím to! Nevím to! Škola mě štve.

Prostě mi přijde, že všechno mi žere hrozně moc času a já nemám čas... no, na nic. Jak dlouho jsem sem nedalal žádnou recenzi? Naposledy sice v neděli, ale mám jich v počítači polorozepsaných asi pět nebo kolik. A už bych e ráda vypublikovala. Ale víte co? Hovňo. To mi připomíná, že ještě nemám za tenhle měsíc napsanou povídku a Černá křídla taky dlouho nevyšla. Au au.

21.9.1013 - To je jako poloduch? Aneb spin-offy letos frčí!

21. září 2013 v 17:15 | Cleo
Ještě než si začnete lámat hlavu nad nadpisem, nedělejte to. Hned vám to vysvětlím. Hraju The Sims 3, což asi většina z vás ví, protože tady o tom padají reporty. No a naposledy kvůli mojí blbosti umřel můj nejoblíbenější Simík. Ještě před tím jsem mu ale vytvořila dokonalou partnerku a spolu s ní jsem se snažila včera straašně dlouho objevit návod na ambrózii, protože jsem chtěla, aby spolu měli děti. (Ano, je to stupidní, ale je to hra, nesuďte mě! :D)

Ale pak jsem objevila takovou parádní věc. Duchové mohou mít děti. Ale to jsem si to zapomněla promyslet. Protože se mi narodil poloduch. A že jsem byla pořádně naštavná. V zlosti jsem se pokoušela zabít několik duchařských Simíků, ale neúspěšně. A pak mě to napadlo. Co když tu Siměnku a jejího malýho poloducha přestěhuju a uložím si obě verze hry? Budu mít spin-off s duchama a normální hru bez nich! A možná jednou dokoumám i tu ambrózii.

A přesně to jsem udělala. Nesmějte se mi. Spin-offy jsou letos v módě. Mají je The Vampire Diaries - The Originals, má je Once Upon a Time - Once Upon a Time in Wonderland a bude je mít i Arrow - dozatím nepojmenovanný projekt o Flashovi. Takže já se jenom drží módních trendů.

19.9.2013 - Pojďme si pokecat o té věci zvané život

19. září 2013 v 18:49 | Cleo
Taky se vám zdá, že některé momenty v životě prožíváte mnohem intenzivněji než jiné? Samozřejmě že ano. Na tomhle žijou všechny fantasy/dobrodružné/romantické filmy. Chvíle, kdy se cítíme šťastní, jedineční, nebo cítíme tíhu života. Všichni se chceme cítit naživu.

To bylo jenom na úvod, k zamyšlení. Teď bych vám ráda povyprávěla o tom, jak jsem vstávala ve čtyři ráno. Všichni z okolí už jsou na mě alergičtí, protože jakoukoliv konverzaci vždycky stočím na tohle téma. Takže to samozřejmě musím povyprávět i vám.

Budík zazvonil ve čtyři. A já se cítila, že jsem vůbec nešla spát. Jako po totálně propařený noci. Pod očima jsem měla takový fialový modřiny, to jste ještě neviděli! Samozřejmě mi všechno trvao tak osmkrát déle než obvykle. Nalíčit si linky mi normálně trvá tak pět sekund, tentokrát jsem u zrcadla strávila asi půl hodiny. Prostě ráno jsem naprosto nepoužitelná a naprosto nechápu lidi, co vstávají tak brzo denně. A asi nepochopím. Měli by jít do důchodu dřív, protože si to fakt zaslouží.

Mimochodem, jsem momentálně v první polovině první série Hry o trůny a už se nemůžu dočkat, až to dokoukám a zveřejním tady svoji nekonvenční recenzi :) A dneska mám taky nachystaný nový díl Devious Maids! Takže juchuchů, zapněte televize!

16.9.2013 - Dříve než zazpívají ptáčci

16. září 2013 v 20:03 | Cleo
Takže, je to oficiální. Zítra ráno vstávám ve 4 ráno. Jestli se na to těším? NE! Proboha, kdo vymyslel, že by někdo, kdokoliv, mě vstávat v tak nelidskou dobu? Každopádně, bude to teda zase něco. Prosím, napište mi sem, že někdo vstává ještě dřív! Když já potřebuju, aby někdo vstával ještě dřív!

Jsem na dně. Vystreslá. Znáte ten pocit, když vás strašně, ale strašně štve, že neumíte číst cizí myšlenky? Protože někdy by se to vážně hodilo. Nechodili byste po ulici a nemuseli si vymýšlet příběhy o tom, co ten člověk dělá, s kým si je nejblíž, jaké jsou jeho osudy. Prostě byste mu to přečetli z tváře! Renovativní způsob.

Včera jsem zase propařila noc ve společnosti The Sims 3. Zabila jsem jednu Siminku a hned mi to vrátila karma, že se mi zabil můj nejoblíbenější Simík. Jenom kvůli mojí blbosti. A teď jsem si slíbila, že ho přivedu zpět. Pokud hrajete The Sims a chtěli byste mi poradit, jak někoho vzkřísit, aby byl opět z masa a kostí, budu velice ráda.

Užijte si následující den, spáči! A přejte mi, ať se ráno vzbudím. Tedy, v klidu a pohodě.

15.9.2013 - Without A Reason

15. září 2013 v 18:23 | Cleo
Znáte ten povit, kdy se rozpláčete, brečíte a brečíte a vůbec nedokážete pochopit proč, protože důvod, proč jste tak smutní, vám přijde naprosto bezpředmětný? Přece byste vážně nebyli smutní kvůli takové blbosti? Ale stejně to nechápete a brečíte dál.

To se mi stalo před malým okamžikem. Probrečela jsem několik kapesníků. Nechápu to. Nikdy nebrečím. Jenom jednou za čas a to takhle. Jako by se všechen smutek, ze všeho, co jste prožili, projevil jen v tomto jediném okamžiku a vy jste nebyli schopní ho ovládat.

Vzpomínky, nevědomost a pocit, že někdo vám blízký vůbec nemá pochopení k tomu, co máte rádi, a pak se ještě zlobí, že to vůbec nechápe a tak. Přijde mu to bezpředmětné. A vy pak brečíte a to všechno vám přijde bezpředmětné. Bezpředmětné, bezpředmětné.

A nakonec jsou stejně všichni naštvaní a vy si pouštíte smutnou muziku u sebe v pokoji.

14.9.2013 - Můj další sen

14. září 2013 v 21:02 | Cleo
Takže. Strávila jsem den nákupy. Koupila jsem si nějaký knížky, tužku na oči (uí, moje posedlost) a dostala jsem jako dárek taštičku. Dneska večer jsem se pustila do úklidu. A vymyslela jsem si další přání, který si chci jako dospělá rozhodně splnit.

Cože to je? Velká knihovna. Né jako skříňka a né jako instituce, ale prostě normální velkou místnost plnou skříněk, kde budou knihy kategoricky rozděleny. Máme doma spousta starých učebnic, knížek a prostě všeho možného, a já bych to chtěla mít pěkné utříděné. Vzhledem k mojí rychlosti nákupu khih 4+ měsíčně se jistojistě brzy nevejdu jenom na tu svoji malinkou poličku.

V Academii mi dali jako dárek k nákupu Jarmark marnosti od W. M. Thackerayho. A jelikož to má přes 700 stránek, už se nemůžu dočkat, až to začnu číst - budu se pak moc vysmívat kamarádce, která čte Hru o trůny, že já mám ještě tlustší knihu. Pokud mě tedy někdo netrumfne Annou Kareninou nebo jinou ruskou klasikou.

Příští týden jedeme na školní výlet. Vím, že to zní asi podivně, vzhledem k tomu, jaký nadšený přístup mám ke škole, ale vážně se tam docela těším. bude to zase něco nového a bude na co vzpomínat. Na školní výlety jsou vždycky hodně barvité vzpomínky.

Konečně dočítám Cézara, takže už se nemůžu dočkat, až vám tady publikuji recenzi. I když nevím, kolik z vás je fanouškem historie.

6.9.2013 - Když se to stane

6. září 2013 v 16:58 | Cleo
Školní rok je v plném proudu a já už mám na víkend hromadu domácích úkolů. Asi chápete, jak neskuetčně jsem z toho nadšená. Musím zpracovat projekt na biologii, připravit se na písemku z matiky a doučit se literaturu za celý minulý školní rok. Také bych konečně ráda postoupila ve čtení Narnie, abych vám tady konečně mohla dát recenzi.

Připadá mi, že někdy by prostě ostatní měli vědětm na co přesně myslíme. Víte co, pak by nikd neměl zmatkya všichni by věděli všechno. Jistě, každý by znal naše tajemství, ale na druhou stranu, žádné hádky, rozepře, ani nic podobného! Dobře, to byl jenom nápad.

Pamatujete si, jak jsem před nějakou dobou byla naprosto ujetá na písničce I'm not sorry ze Smashe? Ta písnička je o tom, že Karen a "diva" spolu soupeří. Pravá diva je pro mě Ana (Krysta Rodriguez, o té jsem také psala). V této písni ji ale zahradila zrzka nevím-jak-se-jmenuje, z čehož jsem byla zklamaná. Zajímalo mě, jaké by to bylo, kdyby tam byla skutečně Ana. A pak jsem objevila na youtube to video! Pravděpodobně je to vystřižená scéna. Jsem trochu zklamaná z tance a oblečení, ale ten hlas! Parádní.


Také jsem napsala další díl Černých křídel (protlog a první část najdete v povídkách) a brzy ho snad uveřejním. Ještě čeká na korekturu. A to se mi teď vážně dělat nechce.

3.9.2013 - Still standing

3. září 2013 v 19:16 | Cleo
Druhý den školy je ofiálně za námi. Tedy, za většinou z nás, ale to je drobnost. A za těch pár dní jsem nasbírala spoustu nových poznatků, o které se s vámi samozřejmě musím podělit. A vy mi koukejte do komentářů napsat nějaké vtipné hisotrky ze školy, ať se mám čemu smát! :)

Nina Dobrev je na titulce Cosmopolitanu. Takže jsem neváhala a koupila si ho. No, čekala jsem větší rozhovor, ale i tak jsem byla potěšená, že je na titulce konečně někdo zajímavej. Doufala jsem, že se dozvím nějaké novinky ohledně The Vampire Diaries (a uvědomila jsem si, že se na ně těším více, než jsem předpokládala), ale zjistila jsem jenom, že se Ian Somerhalder a Nina rozešli. No, četla jsem nějaké takové ty spekulace na blozích a serialzone, ale nějak jsem si nemyslela, že je to pravda. Ale... je. Docela by mě zajímalo, jak budou natáčet ty milostné scény mezi Elenkou a Damonem. No, uvidíme.

Vztahy jsou každý rok zamotanější a zamotanější. Jako doopravdy. Moje kamarádky se hádají kvůli hloupostem, jedna druhé přebere přítele a ona dělá, že jí to vůbec nevadí. Je tu nějaká možnost, že by to nějaké ženě doopravdy nevadilo? Ne. Ne. Ne. Není. Ne v tomto vesmíru. To je jako by někdo měl rád dýku v hrudníku.

Od neděle jsem nepřečetla ani jednu kapitolu. A mám z toho celkem depresi. Miluju svoje knížky. A samozřejmě i moje seriály, ale prostě na to nebyl čas. Pořád něco dělám. Ale nestěžuju si (zase tak moc), protože zatím jsem čas využila velmi kreativně.

Všechny knížky jdou do kin. Nedávno jsem někde četla o Mortal Instruments a teď je tady Divergent. Nezapomínejme na Hunger Games a Percyho Jacksona. Samozřejmě, mám z těch filmů radost, ale teď cítím větší tlak, že ty knížky musím přečíst, než se podívám na ten film.

To by asi bylo všechno k mým postřehům z posledních dní. A co vy? Rozhodně pište, pište. Nově jsem do menu přidala zprávu autorovi, takže mi můžete napísat, pokud byste chtěli napsat něco "tajnějšího". Mějte se.

1.9.2013 - Soudný den

1. září 2013 v 19:18 | Cleo
Zítra je den D. Doomsday. Soudný den. Nebo abych to zkrátila... první den školy. Né, že bych se do školy nějak netěšila nebo z ní měla strach, to ne, je mi jenom líto, že budu mít zase tak málo volného času. Méně čtení, méně snění, méně psaní. Prostě jenom... škola a úkoly a povinnosti.

Dobře. První odstavec jsem psala před třema hodinama. Co pociťuji teď, je ale něco úplně jiného. I'm freaking out. Vyšiluju. Kompletně. Až teď mi to došlo. Není to jenom sen, ale je to skutečná pravda. Zítra se jde do školy. Zase začíná ten kolotoč a mě už zbávají jenom dvoje prázdniny do maturity, což mě celkem děsí. A ano. Letos mi bude sedmnáct. Sedmnáct! V podvědomí je mi pořád 10! Sakra!

Mám záchvat paniky. Panebóže. Co se to se mnou děje. Musím pokračovat ve své seriálové terapii. Stačí už jenom jeden díl Teen Wolfu a nebudu cítit žádnou bolest, protože to mě dokonale otupí. Už jenom pár hodin a zase to začně. Pokud jste z tohoto článku ještě nedostali depresi - jste skvělí nebo nechodíte do školy.

29.8.2013 - Ta chvíle napětí

29. srpna 2013 v 21:34 | Cleo
Podívala jsem se na něj s nadějí v očích, i když jsem dopředu věděla, že to bude špatné. Že mě zklame. Že budu pociťovat hluboké zoufalství, nevolnost a nejspíše dostanu záchvat paniky. Třepaly se mi ruce. Zvedla jsem zrak k obrazovce a začala jsem ho zkoumat. Rozvrh hodin na příští školní rok. Visel na netu a já věděla, že budu asi viset taky.

Ten první sloupec neberte, to byl jenom takový ten literární rozjezd. Ale je to tak. Rozvrh hodin na příští rok je na světě a já se vztekám jako ještě nikdy. V pondělí končím po čtvrté hodině. Ale ne vyučovací, ale té, co je na hodinách. To je příšerný! Jelikož v pondělí ráno dojíždím, jsem vždycky úplně hotová. A tohle mě pohřbí ještě víc. Asi budu muset začít brát nějaký taneční drogy, jinak to nedám.

A naopak, v pátek končím ve dvě. Jediný den, kdy je mi jedno, v kolik budu končit, a ono se to musí posrat, že ano. Protože to nejde, aby to bylo v pohodě. On se vždycky musí vyskytnout nějaký ten problémek. A pak dvě hodiny IVT každý týden. Jsem mrtvá.

Ale už konec toho pesimismu. Ono to všechno nějak dopadne. Radši mido komentářů napište něcco pěkného :)
 
 

Reklama

Najdete mě na těchto sociálních sítích:

Návštěvnost:
TOPlist

© 2010-15 FlowerDays | Hosting blog.cz | Varování a podmínky tohoto blogu
2015 Optimalizováno pro Operu | HD/FullHD