Odkaz blogu žije dál! Více informací zde.

Recenze: Alice Osemanová - Solitaire

6. září 2015 v 18:00 | Cleo |  Čtenářský deník
Tuhle knížku jsem si vlastně koupila jenom z jednoho důvodu - když ji autorka napsala, bylo jí pouhých osmnáct let, stejně jako je teď mně. Tak jsem chtěla vidět, co dokázala napsat. A upřímně, docela mě překvapila.

..

Autor: Alice Osemanová • Český název: Solitaire • Originální název: Solitaire • Série: - • České vydání: CooBoo, Petr Kotrle, 336 stran, 130x200, hardback

Tori Springová je mladá blogerka, která o sobě ráda říká, že je chronická pesimistka. Je cynická a věčně naštvaná. A jednoho dne se musí vypořádat s myšlenkou, že možná opravdu bude muset začít mluvit s lidmi.

A pak se v její škole začnou dít ty podivné věci, zvláštní kanadské žerty... a všechny informace o tom, někdy i dopředu, najdete na blogu Solitaire. Je to zvláštní. Solitaire jako by se zajímal o Tori. Všechno, co se děje, s ní nějak souvisí.

Zároveň se seznamuje s dalším spolužákem, který by rád přišel na to, co je Solitaire zač. Michael Holden. Je to vážně blázen, neskutečný podivím. Přesto se zdá, že by si s Tori mohl rozumět. "Ale tohle není žádný romantický příběh."


Opravdu post-moderní dílo
První věc, které jsem si v téhle knížce všimla, jsou odkazy na všemožná díla (knížky, filmy, písničky), osoby atd. Rozhodla jsem se, že si je budu všechny zatrhávat a teď vám je tady vypíšu. Hrdinka Tori odkazuje na následující:

Harry Potter, Kruh, Scott Pilgrim proti zbytku světa,
Muzikál ze střední, Alan Rickman, Star Wars, Muse, Stmívání, Simpsonovi, Grenade (Bruno Mars), Raise Your Glass (Pink), Lewis Carroll, Mario Kart, Donnie Darko, Jmenuji se Oliver Tate, Malá Miss Sunshine, Material Girl (Madonna), Radiohead, Pustin (T. S. Eliot), Tess z d'Ubervillů (Thomas Hardy), Stařec a moře (E. Hemingway), Velký Gatsby (F. S. Fitzgerald), Synové a milenci (D. H. Lawrence), Sběratel (J. Fowles), Emma (J. Austenová), Pýcha a předsudek (J. Austenová), Aimee Mann, Sherlock, Proměna (Franz Kafka), Teorie velkého třesku, Pýcha a předsudek (film), Snídaňový klub, Addamsova rodina, Keeping up with Kardashians, Audrey Hepburnová, Pán času, Moulin Rouge, Mezi námi děvčaty, Kráska a zvíře, Matrix, Ztraceno v překladu, Pán prstenů, Nirvana, William Shakespeare, Sonic Heroes, Taková zvláštní rodinka, Skins, Waterloo Road, Sexy Back (Justin Timberlake), Star Wars: Impérium vrací úder, Hříšný tanec, I slunce vychází, Komu zvoní hrana, Sbohem armádo (E. Hemingway), Pod skleněným zvonem (S. Plath), Kdo chytá v žitě (J. D. Salinger), Konec hry (S. Beckett), Vlastní pokoj (V. Woolfová), Krásní a prokletí (F. S. Fitzgerald), Míň než nula (B. E. Ellis), Amélie z Mortmartu, Jake Gyllenhaal, Hunger Games, Shrek, Fix You (Coldplay), Now We Are Free (soundtrack Gladiátora), Čekání na Godota, Smells Like Teen Spirit (Nirvana), The Is a Light That Never Goes Out, The Smiths, Love Shine a Light, Klub rváčů, V jako Vendeta, Encyklopedie života, Procitnutí v Garden State

Což asi sami uznáte, že je hodně.

Příběh a styl
Samotný příběh není tak zajímavý, jako styl, kterým je to napsáno. Doopravdy poznáte, že to psala mladá holka, což je vidět i na jejích postojích a hodnotách. Vzadu na přebalu se píše, že je to dobrá knížka pro fanoušky Johna Greena, a některé prvky jeho tvorby v tom vidím, ale nebylo jich moc.

Jak už jsem řekla v úvodu, Tori je věčně nespokojená se svým životem, neví, co od něj chce, což vede až k jejímu pokusu o sebevraždu kvůli pocitu nicotnosti, zbytečnosti a myšlence, že všechno je špatně. Předtím se setkává se starým kamarádem a dochází jí, jak moc se změnili. Také se seznamuje s Michaelem Holdenem, který je opravdu... podivínský. Začíná ho poznávat a rozumí si s ním. Je milý, ale samozřejmě má i horší vlastnosti, které Tori odevzdaně přijímá jako fakt, nesnaží se ho změnit (tak je to ve většině jiných knížek podobného žánru). Zároveň se spolu snaží odhalit tajemství Solitairu, aby nakonec zjistili, že Solitaire je doopravdy krutý, jeho konečný plán je podpálit školu a to se mu taky povede. A za tím vším byla její kamarádka a její dávný kamarád, se kterým se tolik odcizila.

Jak se mi to líbilo
Upřímně, četlo se to vážně skvěle. Ne, že by to bylo nějak extra napínavé, ale jednoduše jsem si říkala, proč prostě nečíst dál. Body navíc má tahle knížka za to, že mě dokázala provést těžkým obdobím. Zato je ale vidět, že knížka je v něčem dost krátkozraká, Tori je trošku utrápená sama sebou a nedokáže s tím nic udělat. Chápu to krátkodobě, ale ona je dooprady troska. Ale musím uznat, že jsem se dost bavila a knížka mi dala spoustu doporučení na knížky a filmy.

Skvělé pasáže a klíčové momenty
Vezmu do ruky Emmu. "To máš jako fakt rád Jane Austenovou?" V hodinách literatury právě probíráme Pýchu a předsudek. Je to strašně ubíjející kniha. Nečtěte ji.
(S tímhle nemůžu nesouhlasit. Četla jsem část Emmy a nebyla jsem schopná to dotáhnout do konce. Neskutečně ubíjející. Jako by hned nebylo jasné, jak to dopadne.)
Jsme v její pokoji. Je pátek, 16:42. Sedím v tureckém sedu na Beckyině dvojlůžku. Všechno je tu laděné do černorůžova. Být její pokoj lidská bytost, byl by chudší člen rodiny Kardashianových. Na zdi visí plakát Edwarda Cullena a Belly Swanové. Pokaždé, když mi na něj padne zrak, mám chuť ho strčit do skartovačky.
A pak jen dlouho mlčíme a sledujeme barvy na obrazovce. Nevím, jak dlouho to ticho trvá, ale pak v jednu chvíli slyším Michaela vzlyknout a vidím, jak si rukou otírá tvář. Obrátím se k němu a vidím, že brečí, doopravdy brečí. Na okamžik jsem zmatená. Zalétnu očima k televizi. Zvíře zrovna umřelo. A Kráska ho drží v náručí a taky brečí - a hele, jedna slza mu skápne do kožichu a najednou se děje spousta ulítlé magie a bum, no jasně, Zvíře je najednou zase naživu. A taky je z něj krásný princ. No není to paráda? Přesně tyhle sračky nenávidím. Nerealistické, sentimentální sračky.
"Tvoje vlasy," řeknu, natáhnu ruku a dotknu se tmavého pramínku, který mu padá do modrého oka. "Jsou... volný." Odhrnu mu pramen na stranu.
V tu chvíli si uvědomím, co to vlastně dělám, a zhnuseně uskočím. Kéž bych se mohla přemisťovat jako v Harrym Potterovi.
Já vím, že kdybych přečetla víc nežprvních pár stránek, nejspíš by se mi některé knihy i líbily, ale nikdy to nevydržím. Nemůžu číst knihy, protože vím, že nejsou skutečné. Jo, jsem pokrytec. Filmy taky nejsou skutečné a ty zbožňuju. Jenže s knihami je to jiné. Když se koukáte na film, jste svým způsobem člověk zvenčí, co se dívá dovnitř. Ale s knihou jste přímo uvnitř. Jste v ní. Jste hlavní postava.
"No, každopádně," prohlásí Michael. "Až s Lucasem v sobotu skončíte s tím... muckáním, tak doraž ke mně domů." Při slově "muckání" několikrát významně zvedne obočí.
Pomalu zakroutím hlavou. "Tohle slovo jsem snad ještě nikdy naživo neslyšela."
"No fajn," kývne Michael. "Jsem ráda, že jsem ti tím ozvláštnil den."
"Středu nemám ráda," pokračuju, napůl si lehnu na stůl a hlavu si položím na ruce. "Je to prostřední den v tejdnu, takže máš pocit, že už jsi ve škole celý věky, ale přitom do víkendu zbejvá ještě tolik času. Je to prostě... strašně neuspokojivej den."
A tak jdeme. Michael kráčí přede mnou a já upřeně zírám na jeho zátylek. Teda vlastně si prohlížím celé jeho tělo. Vždycky jsem Michaela Holdena měla za takovou entitu, zářící těleso plné divů a teď, když ho takhle vidím, jak jde v obyčejné školní uniformě a vlasy má jemné a tak trochu rozcuchané, beze stopy gelu, který si pamatuju z dob, kdy jsme se poznali, mě najednou napadne, že je to vlastně docela normální kluk. Ráno vstává a večer chodí spát, poslouchá hudbu a kouká na televizi, učí se na písemky a nejspíš taky dělá úkoly, jí večeři a sprchuje se a čistí si zuby. Úplně normální věci.
O čem to tady melu?
Stojím na okraji a dívám se dolů. Je to hluboko. Hloubka mě volá.
Naděje na něco lepšího. Třetí možnost.
Je mi horko. Sundám si kabát a rukavice.
A vtom mi to dojde.
Doteď jsem neměla tušení, co vlastně od života chci. Ale teď už to vím.
Chci být mrtvá.
Ticho. Zvuky ohně, pach kouře. Michael se na mě podívá, jako bych ho střelila.
A pak se políbíme.
Ani jeden z nás si není moc jistý, jestli je to zrovna správná chvíle vzhledem k tomu, že já jsem se málem omylem zabila a Michael se tak strašně nenávidí, ale prostě se to stane a všechno najednou konečně dává smysl a hý vánm že by pro mě bylo naprosto ničivé, kdybych nebyla tady, s ním.
"Ale jednoho dne to skončí. Vždycky to jednou skončí."
A pak přijde chvíle, kdy všichni jen tak sedíme a přemýšlíme. Znáte to? Jako ten okamžik, když dokoukáte film. Vypnete televizi, obrazovka zčerná, ale vám dál hlavou běží obrázky a záběry a vy si říkáte? Co když je to můj život? Co když se tohle stane mně? Proč nemám taky nárok na šťastný konec? Proč si tady stěžuju na svoje problémy?
Nevím, co bude s naší školou, a nevím, co bude s námi. Nevím, jak dlouho mi tohle vydrží.
Ale vím, že jsem tady. A jsem naživu. A nejsem sama.

Shrnutí
Skvělá knížka, jejíž čtení mi přineslo další zajímavou zkušenost. Je čtivá, pěkně napsaná a do jistí míry se s hlavní hrdinkou dokáže ztotožnit snad každý. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, bylo to zábavné, ale nevím, jestli se k ní ještě někdy vrátím.

MOJE HODNOCENÍ:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Co je pro tebe nejdůležitější?

Rodina
Láska
Peníze
Vzdelání

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Najdete mě na těchto sociálních sítích:

Návštěvnost:
TOPlist

© 2010-15 FlowerDays | Hosting blog.cz | Varování a podmínky tohoto blogu
2015 Optimalizováno pro Operu | HD/FullHD