Odkaz blogu žije dál! Více informací zde.

Recenze (a pokus o rozbor): Choderlos de Laclos - Nebezpečné známosti

4. září 2015 v 11:00 | Cleo |  Čtenářský deník
Toto je rok stará recenze. Ano, opět ležela rok v rozepsaných článcích.

Už delší dobu se mi tahle knížka ležela v knihovně. Pořád jsem se snažila ji míjet, přehlížet a co nejlépe ignorovat, ale před měsícem nebo dvěma ji začala číst moji spolusedící ve škole a já se rozhodla, že to teda konečně jednou přečtu. A když ne teď, tak kdy.

Autor: Choderlos de Laclos • Český název: Nebezpečné známosti • Originální název: Les liaisons dangereuses • Série: - • České vydání: LEDA, 2013, překlad Dagmar Steinová, 456 stran, 130x200, hardback

18. století, doba libertinských šlechticů. Cecílie Volangesová vyrůstala v klášteře až do svých patnácti let. Když jí však matka domluvila manželský svazek se starým, avšak bohatým panem de Gercourt, rozhodla se si ji vzít k sobě. Když se markýza de Merteuil dozví, že muž, který ji odmítl, si má vzít tu malou holku, začne spřádat ďábelské plány, jak všechno pokazit.

Nesvěřuje se s tím nikomu jinému, než nejmilejšímu příteli a bývalému milenci vikomtovi de Valmont. Prosí ho, ať svede malou Cecílii a odklidí ji tak z cesty. Avšak vikomt má jiné starosti a chce, aby se do něj zamilovala nepřístupná a pobožná paní de Tourvel, a to i přesto, že je šťastně vdaná.

Markýza i vikomt se řídí pravidlem "přátelé si drž blízko, ale nepřátele ještě blíž", oba podnikají kroky nutné ke splnění jejich cílů a o svém postupu si píšou v obsáhlé korespondenci, která tvoří tuto knihu.


Dopisy sem, dopisy tam
Kniha se skládá z... moment, bojuji s latinskými číslicemi... ze 175 dopisů. Většina z nich je korespondence mezi markýzou a vikomtem, ale pak jsou zde také dopisy Cecílie Volangesové její kamarádce z kláštera, Sofii Carnayové, milostné dopisy mezi vikomtem a paní de Tourvel, Cecílií a rytířem Dancenym.

Mezi dopisy jsou vidět rozdíly ve stylu psaní, jak se autor snažil vzbudit dojem, že je psali jiní lidé. Možná je to překladem, ale i tak mi přišlo, že všichni mají stejně malebný styl povídání, používají neustále slova jako něžná láska, převelice vás miluji, vaše úctyhodná přítelkyně a podobně. Když jsem četla asi patnáctý milostný dopis od vikomta pro paní de Tourvel, chtělo se mi křičet. Já vím, že jí chtěl uhnat, ale ehhh, to to nemohl trošku uspíšit a míň psát?

Na počátku bylo písmeno
Když jsem knihu začínala číst, úporně jsem s ní bojovala. Francouzská jména, šlechtické tituly, ne, toho na mě bylo moc. Pár desítek stránek a zvykla jsem si na to, po stovce se mi to dokonce začalo líbit, a to moc. Zvykla jsem si i na ten neobvyklý styl, takže jsem měla radost.

Zákeřné svůdnické hrátky aneb děj v kostce
Cecílie je taková naivní a nevinná a když jí začne projevovat pozornost rytíž Danceny, okamžitě se do něj zamiluje. Ví ale, že matince by se to nelíbilo, takže ho odmítá. Následně si ale promluví s markýzou a ta ji ujistí, že je to v pořádku a všechno nabere pěkný spád. Pak už jen stačí, aby markýza prozradila její matce dceřino tajemství a Cecílie je od milovaného izolována.

To také provede a na řadu přijde vikomt. Jede na venkov za svojí starou tetou, kde právě pobývá Cecílie i jeho předmět zájmu, paní de Tourvel. Ve volných chvílích se oddává plánům, jak ji svést, a jako službu markýze dělá prostředníka mezi Cecílií a Dancenym, když se to všechno provalilo.

Léčkou donutí vikomt Cecílii dát mu klíč od jejího pokoje - takže při jedné noční návštěvě ji pěkně vyděsí. Cecílie chce křičet, ale vikomt vychytrale poznamená, že to ona mu dala klíč a je to jen jeho slovo proti jejímu. A snad ani nechce, aby se provalila její korespondence s Dancenym. Takhle ji vydírá delší dobu, až nakonec ji donutí ke společně strávené noci.

Cecílie je naivní a nemá nejmenší tušení, co dělá, ale líbí se jí to a následně ani nepozná, že je těhotná. Vikomt z toho má radost, že zajistí pokračování své rodinné linie, ale nemusí se o to nějak aktivně starat. Když však jednou zapomenou zamknout dveře, Cecílie leknutím spadne z postele a potratí.

Mezitím však vikomt neotálí a během dne poblázňuje paní de Tourvel - nejen že chce, aby se svému citu poddala a vzdala se mu, ale navíc mu markýza slíbila odměnu za to, když se mu to podaří: stanou se z nich opět milenci. Nakonec paní de Tourvel podléhá lásce k vikomtovi a jeho plán je dokonán. Markýza však odmítne splnit svůj slib a dokonce se mu snaží namluvit, že paní de Tourvel doopravdy a čistě miluje.

Ten to však svojí ješitností popírá, paní de Tourvel opustí, řekne jí, že si našel jinou milenku a ta podlehne a po několika dnech blouznění zemře. Markýze se pomstí tím, že přivede spolu opět Cecílii a Dancenyho - a i když on se mírně zakoukal do markýzy, Cecílie je pro něj stále ta jediná. Markýza se ale nebrání ničemu a prozradí Dancenymu všechno o pletkách mezi Cecílií a vikomtem. Danceny vyzve vikomta na souboj a smrtelně ho zraní. Ještě předtím než svým zraněním podlehne, předá Dancenymu korespondenci mezi ní a markýzou. Pravda o "počestnosti, nevinnosti a spořádanosti" vyjde napovrch, je odvržena společností, onemocní neštovicemi, přijde o všechen majetek a prchá do ciziny. Cecílie, zničena těmito pravdami, vstupuje do kláštera a stává se z ní jeptiška.

O čem to je
Nakonec byli hříšníci potrestání dle zásluhy, ale svým škozením zničili mnoho lidí kolem, například rozvrátili vztah mezi Cecílií a Dancenym, kteří klidně spolu mohli být šťastní. V jednom z dopisů je zmíněna hlavní myšlenka knihy: Nebezpečné známosti vás mohou zničit, je tedy pozor dávat si na ně pozor.

Co se mi líbilo
Líbilo se mi celkově, jak je kniha zpracována. Dopisy jsou pěkná forma a umožňuje na všechno nahlížet z více úhlů. Příhody popisované v dopisech vikomtem a markýzou byly sice pěkně záškodnické a nepěkné, ale musím přiznat, že jsem obdivovala jejich originalitu a vynalézavost. Co jsem také ocenila, byl příběh markýzy vysvětlující proč je taková, jaká je.

Co se mi nelíbilo
Mírná povrchnost Dancenyho lásky. Sice v dopisech tvrdí, že je to navždy a nic jeho oddanost nezlomí, ale jak se v praxi ukázalo, kecy v kleci. S Cecílií se sice párkrát setkali, ale tenhle rychlo-se-zamilovávající jev jako z pohádky mi dokázal drásat nervy.

Naivita malé Cecílie. Taky její uťápnutost a nevzdělanost a strach z naprosto čehokoliv mě dokázal vytáčet. Sice vyrostla v klášteře, takže je to pochopitelné, ale měla tam zůstat, na zlý, ošklivý svět nebyla připravená. A vlastně... vrátila se tam, kam patřila celou dobu.

Poznámky k výše zmíněnému
I přes to, že kniha končí, tak jak končí - docela traficky, podotkla bych - některé příhody mají mírně komický nádech, která zmírňuje jejich krutost. V normálním životě byste si říkali, jak je to hrozné, ale tady je to podané tak, že se tomu spíše smějete.

Něco k tomu rozboru
Už jsem zmínila, že se kniha odehrává v 18. století. Dopisy jsou většinou psány v okolí Paříže. Hlavní postavy snad vyjmenovávat nemusím, co se vedlejších týče, občas se tam mihne vzkaz od nějakého sluhy či duchovního, ale to doopravdy není důležité. Kniha vypravěče nemá, jsou to dopisy. Jazyk je spisovný, často jsou v díle narážky na osvícenskou francouzskou literaturu (často však, jak říká sám autor, použity nesprávně) a do francouzského osvícenství tato kniha i patří.

Dva dopisy jako ukázky
Snažila jsem se vybrat nějaké pěkné ukázky, ale ukázalo se to jako nesplnitelný úkol. Proto vám se dávám dva dopisy - ani nepředpokládám, že by je někdo četl celé (i já bych s tím měla podruhé problémy, haha) - ale jako ukázka stylu snad postačí jen kousek.

DOPIS XX
MARKÝZA DE MERTEUIL VIKOMTU VALMONTOVI
Psáno v ... 20. srpna 17**
Ach, vy darebo! Utěšujete mě ze strachu, abych se Vám nevysmála! Dobře, ušetřím Vás toho: píšete tolik bláznivin, že Vám prostě musím odpustit počestnost, v jaké Vás udržuje Vaše paní předsedová. Nemyslím si, že by můj rytíř byl tak shovívavý jako já; byl by schopen nesouhlasit s obnovením našeho vztahu a nespatřovat ve Vašem pošetilém nápadu nic příjemného. Přesto jsem se nad ním nasmála a vážně mě mrzelo, že se mu směju sama. Kdybyste tu byl, nevím, kam by mě to veselí přivedlo: měla jsem ale čas přemýšlet a obrnila se přísností. Ne že bych nutně odmítala navždy; ale dávám Vám odklad a vím, že dělám dobře. Možná bych si přihřála svou ješitnost, a když se do toho člověk pustí, neví, kdy skončit. Byla bych ženou, jež by si Vás znovu připoutala tak, že byste zapomněl na svou paní předsedovou; a jaký skandál, kdybych Vám, já zkažená, otrávila ctnost! Abych se takovému nebezpečí vyhnula, slyšte mé podmínky.
Jakmile se toho svého krásného anděla zmocníte a budete schopen mi předložit důkaz, přijďte, a jsem Vaše. Jistě však víte, že v důležitých záležitostech se důkazy podávají jen písemně. Tímto ujednáním se jednak stanu odměnou, a ne útěchou, což je mi milejší; jednak tím Váš úspěch získá na pikantnosti, neboť se sám o sobě stane prostředkem k nevěře. Jen přijďte, přineste mi co nejdřív doklad svého vítězství, tak jako naši udatní rytíři přinášeli k nohám svých dam zářivé trofeje, které dobyli. Vážně by mě zajímalo, co po takovém zážitku může psát pruderní žena, do čeho halí své řeči, když už ne tělo. Zvažte sám, jestli se přeceňuju; ale upozorňuju Vás, že není v čem slevit. Do té doby, drahý vikomte, můžete ocenit, že zůstávám věrná svému rytíři a baví mě ho činit šťastným, i když Vás to příliš netěší. Kdybych nicméně byla nemorálnější, skoro bych řekla, že právě získal nebezpečného rivala; totiž malou Volangesovou. Zbožňuji to děcko: je to opravdová vášeň. Třeba se mýlím, ale vyroste v jednu z našich nejoblíbenějších žen. Vidím, jak srdéčko rozkvétá, a je to nádherná podívaná. Už horlivě miluje svého Dancenyho; ještě to však netuší. On sám, byť zamilovaný až po uši, dosud vykazuje plachost svého věku, a neodvažuje se jí to dávat moc najevo. Oba na mě přitom nedají dopustit. Hlavně ta malá touží svěřit mi své tajemství; hlavně v posledních dnech vidím, jak ji to sžírá, a prokázala bych jí velkou službu, kdybych jí trochu pomohla: avšak nezapomínám, že je ještě dítě, a nechci se kompromitovat. Danceny se mi otevřel trochu víc; ale u něj jsem se už rozhodla, poslouchat ho nechci. Z té maličké jsem často v pokušení udělat svou žákyni; ráda bych tu službu prokázala Gercourtovi. Dává mi na to čas, neboť má být až do října na Korsice. Napadlo mě, že toho využiju a předám mu místo té jeho nevinné klášterní chovanky hotovou ženu. Vždyť jak nestoudná je bohorovnost, s jakou si ten muž v klidu spí, když se mu dosud nepomstila žena, která má právo si na něj stěžovat? Vážně, kdyby tu teď ta holka byla, čert ví, co všechno bych jí řekla.
Sbohem, vikomte; přeju hezký večer a hlavně úspěch: ale zapřísahám Vás, pokročte už. Pomyslete, že
jestli tuhle ženu nezískáte, budou se ostatní červenat, že Vás měly.

DOPIS XXI
VIKOMT VALMONT MARKÝZE DE MERTEUIL
Psáno v ... 20. srpna 17**
Konečně jsem, má krásná přítelkyně, pokročil, a ne ledajak, a i když mě to nedovedlo do cíle, alespoň jsem se ujistil, že jsem na správné cestě, a zbavil se pochyb, zda jsem z ní nesešel. Konečně jsem vyznal lásku; a přestože následovalo to nejzarputilejší mlčení, dostal jsem možná tu nejjednoznačnější a nejlichotivější odpověď: nebudu však předbíhat a začnu, kde jsem skončil. Jak si vzpomínáte, začali mě sledovat. Nuže, chtěl jsem, aby tyto skandální způsoby posloužily k poučení veřejnosti, a proto jsem učinil následující. Pověřil jsem svého důvěrníka, aby v okolí vyhledal nějakého nešťastníka, který potřebuje pomoc. Takový úkol nebyl zrovna těžký. Včera odpoledne mi oznámil, že dnes ráno měli zabavit veškerý nábytek rodině, která dlužila na daních. Ujistil jsem se, že v domě není žádná dívka nebo žena věku nebo podoby, kvůli nimž by mé počínání mohlo být podezřelé; a když jsem měl všechny informace, prohlásil jsem u večeře, že zítra vyrazím na lov. Tady se musím své paní předsedové zastat: nejspíš pocítila jisté výčitky z pokynů, které vydala; a protože nedokázala přemoci zvědavost, postavila se aspoň proti mému přání. Prý má být mimořádné horko; riskuji, že onemocním; nic neulovím a zbytečně se vysílím; a během tohoto rozhovoru jsem z jejích očí, které hovořily možná jasněji, než by chtěla, celkem jasně vyrozuměl přání, abych tyto nedostatečné důvody shledal dostatečnými. Jistě tušíte, že jsem rozhodně neměl v úmyslu je vyslyšet, a dokonce jsem odolal malé tirádě proti lovu a lovcům obecně i mráčku rozladění, který na celý večer zachmuřil tu andělskou tvář. Chvíli jsem se obával, že své pokyny odvolá a její takt mi uškodí. Nepočítal jsem však se ženskou zvědavostí; a tedy jsem se spletl. Můj člověk mě ještě večer uklidnil a šel jsem spát pokojně.
Za rozbřesku jsem vstal a vyrazil. Sotva padesát kroků od zámku vidím špeha, který mě sleduje. Začínám lovit a mířím přes luka k vesnici, kam jsem chtěl dojít, s jediným potěšením, že při tom proženu vykuka, co jde za mnou. Protože se neodvažoval sejít z cest, často musel v běhu překonat třikrát větší vzdálenost než já. Jak jsem ho tak cvičil, sám jsem se unavil horkem a usedl pod strom. Nato se, považte, opovážil schovat do křoví asi dvacet kroků ode mě. Měl jsem chvíli chuť mu poslat pozdrav ze své brokovnice, sice s drobným olovem, ale dostatečně schopné ho upozornit, že zvědavost se nevyplácí: naštěstí pro něj jsem si rychle vzpomněl, že je užitečný a dokonce nezbytný pro mé záměry; to ho zachránilo. Mezitím dorazím do vesnice; vidím rozruch; jdu blíž; ptám se; líčí mi, co se stalo. Nechávám zavolat výběrčího; a pohnut velkorysým soucitem vznešeně vytahuji padesát šest liber, kvůli nimž měli vyhodit pět zoufalých lidí na dlažbu. Neumíte si představit, jak mi za ten prostý čin začali všichni přítomní sborem žehnat! Jaké slzy vděčnosti vytryskly otci té rodiny a krášlily mu tvář, již ještě před chvílí hyzdila nelítostná stopa zoufalství! Pozoroval jsem tu scénu, když ke mně přistoupil další, mladší vesničan vedoucí za ruku ženu s dvěma dětmi, kterým přikázal: "Poklekněme před tímto obrazem Božím"; a náhle mě celá ta rodina obklopila a vrhla se mi k nohám. Přiznám se ke slabosti; oči se mi zalily slzami a pocítil jsem bezděčné, ale velmi příjemné pohnutí. Překvapilo mě, jakou slast může vyvolat, konáme-li dobro; a jsem v pokušení věřit, že ti, které nazýváme ctnostnými, nemají tolik zásluh, jak se nám stále opakuje. Ať tak či tak, připadalo mi správné zaplatit těm chudákům za potěšení, které mi způsobili. Vytáhl jsem deset zlaťáků* a dal jsem jim je. Spustila se nová vlna díků, ale už ne tolik dojemná: ten velký, skutečný účinek vyvolala nutnost; zbytek byl jen prostým výrazem vděčnosti a překvapení z nadbytečného daru. Nicméně uprostřed toho mnohomluvného blahořečení, jímž mě rodina zahrnovala, jsem se dost podobal hrdinovi ze závěrečné scény nějakého dramatu. Připomínám, že v davu byl hlavně ten věrný špeh. Úkol jsem splnil; vymanil jsem se jim a vrátil se na zámek. Celkem vzato jsem se svým plánem spokojen. Ta žena zřejmě za tolik námahy stojí; jednou mi to u ní poslouží jako měna; a protože jsem jí svým způsobem zaplatil předem, budu s ní moci naložit, jak se mi zlíbí, aniž bych si to musel vyčítat. Zapomněl jsem Vám říct, že jsem toho využil a požádal ty lidičky, aby se pomodlili k Bohu za úspěch mých plánů. Posoudíte, zda jejich modlitby už nebyly částečně vyslyšeny… Volají mě však k večeři, a kdybych tento dopis zalepil až před spaním, bylo by na jeho odeslání pozdě. A proto pokračování příště. Zlobí mě to; neboť to pokračování je to nejlepší. Sbohem, má krásná přítelkyně. Berete mi chvilku potěšení, že ji uvidím.

Shrnutí
Světová klasika odehrávající se v 18. století mezi urozenými z Francie. V dopisech uchovaný příběh o dvou záletných lidech, kteří sami sobě připravili zkázu. S mírným humorem podaná tragédie. To všechno bych mohla říct o Nebezpečných známostech. Ale hlavně... dejte si pozor na nebezpečné známsoti ve vašem okolí.

MOJE HODNOCENÍ:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl jsi tu?

Byl jsem tu! :D

Komentáře

1 Pufflie Pufflie | E-mail | Web | 7. září 2015 v 19:57 | Reagovat

Tuto knihu si jednou moc chi přečíst :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Najdete mě na těchto sociálních sítích:

Návštěvnost:
TOPlist

© 2010-15 FlowerDays | Hosting blog.cz | Varování a podmínky tohoto blogu
2015 Optimalizováno pro Operu | HD/FullHD