Odkaz blogu žije dál! Více informací zde.

Recenze: Ally Condieová - Dokonalý pár, Dokonalý sen, Dokonalý svět

26. srpna 2015 v 21:00 | Cleo |  Čtenářský deník
Tuhle knižní sérii jsem četla před rokem. V Římě. Úplně si to pamatuju. A teď, malinko opožděně, vám přináším recenzi.

Autor: Ally Condie • Český název: Dokonalý pár/Dokonalý sen/Dokonalý svět • Originální název: Matched/Crossed/Reached • Série: Matched

Cassia žije ve Společnosti. Společnost prostřednictvím Správců spravuje všechno a o všem rozhoduje - co budete jíst, kde budete pracovat, kdy zemřete, koho budete milovat. A právě párování je důležitý obřad Společnosti, během kterého se stane chyba. Cassie je přiřazen Xander, kamarád z dětství, ale pak tak na obrazovce problikne další tvář - Ky, její další kamarád.

Vzápětí je jí vysvětleno, že Ky nemohl nikdy být jejím partnerem, protože není občanem Společnosti. Je abnormál - žije tedy ve Společnosti, ale jeho volby jsou značně omezené. Omezené ještě víc než volby občanů. Cassia je třídička, třídí data, takže ví, že taková chyba nemůže být náhoda.

Cassia začne uvažovat, jestli náhodou Společnost není špatná a někde neudělala chybu. Kdo má být její skutečný partner? Rozhodne se poslouchat svoje srdce. Během této cesty si ale uvědomí spoustu dalších věcí - že Společnost dělá tolik špatností a v takovém státě nemůže nikdo nadále žít. Uteče z rodného kraje, nalezne Vzpouru a pak je jen na ní, jestli zabrání zkáze, která se na lidstvo řítí.

"Cassio. Litujete, že jste se rozhodla pro život ve dvou? Chtěla byste radši zůstat nezadaná?"
"O to nejde."
"A o co tedy jde?"
"Myslím, že lidé by měli mít možnost vybrat si svého partnera sami," ozvu se chabě.
"A kde by to skončilo, Cassio?" zeptá se Správkyně trpělivě. "Nechtěla byste i to, aby si lidé sami určili, kolik budou mít dětí a kde budou žít? Nebo kdy zemřou?"
Mlčím, ale ne proto, že bych s ní souhlasila. Myslím na dědu. Neodcházej tiše.

Dokonalá Společnost

Zajímavý nápad
Tahle kniha mě zaujala tím, že na rozdíl od všech knížek zaměřených na alternativní budoucnost je originální. Není to jenom další napodobenina Hunger Games, kde je aréna nebo hlavní hrdinka je nějak výjimečná a blabla. Ne. Cassia je jenom obyčejná náhodná dívka, které se nedopatřením stalo něco takového a rozhodla se, že to nenechá být.

Společnost a jak funguje
Společnost je děsivá. Posílá vám jídlo, ovlivňuje vaší váhu, když někoho naštvete, zmizíte a ani nevíte jak, nikdo si toho nevšimne, někdy dokonce ani vaše rodina ne. Každý občas u sebe nosí 3 tabletky - modrou, zelenou a červenou. Modrá má občanům pomáhat přežít. Všichni předpokládají, že jsou v ní nějaké živiny, které vás udrží naživu. Zelená pomůže při stresovém přetížení. A červenou si můžete vzít jedině pokud vám to nařídí nějaký Správce.

Dost dlouho jsem přemýšlela, na co červená tabletka je. Jako první mě napadlo, že je to jednoduše jed, který vás zabije, jednoduchá poprava, kterou vlastně vykonáte sami. I Cassiu to v jenom snu napadne, ale pravda je nakonec jiná. Když Společnost udělá nějakou chybu a přizve si vás na pomoc, následně spolknete tabletku a nebudete si nic pamatovat. Xander i Ky jsou na červenou tabletku imunní, Cassia nikoliv.

Každý žije přesně osmdesát let - nikdo neumírá dříve (nebo se o tom alespoň neví, a pokud se nějaký takový omyl stane, vždy je to svedeno na "neporazitelného" nepřítele). Nikdo neumírá později. Jak je to možné? Jednoduše. Otráví vás. Co se starými lidmi, že.

Každá osoba má povoleno vlastnit jeden artefakt - nějakou vzpomínku na dávné časy. Cassia vlastní pudřenku po babičce, její bratr Bram hodinky. Nikdo neumí psát rukou (všichni umí psát jenom na dataportu a miniportu a podobných věcech), nikdo neumí tvořit, nebo lépe řečeno, nesmí a nemůže. Existuje stovka příběhů, obrazů a básní a to je veškerá kultura, která zbyla po minulém věku. Všechno ostatní bylo zničeno.

Ky a Xander
Nebyla by to normální knížka, kdyby neobsahovala nějaký milostný trojúhelník. Cassia má Xandera ráda, je to její nejvěrnější kamarád, ale její srdce tluče pro Kye. (Ten pak má také silný vztah s Indií, která se poprvé objevuje až v druhém díle. Kyův kamarád Vick zase miloval Lei (Leynu), do které se nakonec zamiloval Xander.) Já osobně jsem více fandila Kyovi, protože… no já vlastně nevím proč. Měla jsem těžké rozhodování.

#1 Dokonalý pár: Jak vzniká vzdor

Čím dále budete v této části číst, tím více se dozvíte spoilerů.
(První díl série jsem si hodně oblíbila, takže jsem si sem chtěla vypsat všechny důležité části. Pokud chcete ale jen stručný děj, ten jste si přečetli na začátku, tohle můžete jednoduše přeskočit a pokračovat ve čtení níže.)

Čekám, v jedné ruce svírám pudřenku, v druhé matčinu ruku. Má zpocenou dlaň. Poprvé si uvědomím, že nervózní jsou i mí rodiče.
"Cassia Maria Reyesová."
Jsem na řadě.
Dívám se na obrazovku, vteřiny ubíhají a já se musím čím dál víc přemáhat, abych dokázala stát bez hnutí a dál se usmívala. Lidé si začínají šuškat. Koutkem oka zahlédnu, jak se ke mně matka natáhne, jako by mě znova chtěla vzít za ruku, ale potom se zase stáhne.
Dívka v zelených šatech stojí a čeká, srdce jí divoce buší. Jsem to já.
Obrazovka zůstane černá, nic se nestane.
To může znamenat jen jedno.
"Váš partner je dnes večer tady," usměje se na mě hosteska. I ostatní se na mě začnou usmívat a šeptání zesílí. Naše Společnost je obrovská a měst má spoustu, takže pravděpodobnost, že pro vás najdou dokonalého partnera ve vašem vlastním městě, je mizivá. Něco takového se nestalo už mnoho let.
(…)
"Xander Thomas Carrow."
(…)
Když vložím mikrokartu do portu, šumění významně zesílí. Monitor portu se rozsvítí a mně se rozbuší srdce očekáváním, protože znám Xandera tak dobře.
(…)
"Cassio Reyesová, je milou povinností Společnosti představit vám vašeho partnera."
Zastaví se mi srdce. Nemůžu uvěřit svým očím. Na portu přede mnou se objeví chlapecká tvář.
Ale Xanderovi nepatří.

Správkyně Cassiu ujistí, že se stala chyba, ale že Xander je stále její partner. Ky jím být nemůže, protože je abnormál. Cassia začne vzpomínat na to, jak Ky přišel do jejich života poprvé, jak se přistěhoval z vnějších provincií. Už na první pohled jí bylo patrné, že je jiný.

Cassia se svěří s chybou Společnosti dědovi, který se rozhněvá. Nemůže pochopit, proč někdo přidal abnormály do databáze partnerů. Blíží se jeho závěrečný večírek. A před posledním rozloučením dá Cassie zpátky pudřenku.


Děda se na mě dívá laskavým pohlede a podává mi papírek. Je to výzva, pozvání i dárek zároveň. Po chvíli natáhnu ruku. Sevřu jej v prstech a děda svůj stisk uvolní.
Vrátí mi pudřenku, papírek do ní přesně zapadne. Zaklapnu svůj artefakt a děda se ke mně nakloní.
"Cassie," zašeptá. "Dávám ti něco, čemu zatím nebudeš rozumět. Ale myslím, že jednou to pochopíš. Právě ty. Líp než ostatní. A pamatuj si: na pochybnostech není nic špatného."

Cassia jeden večer tráví s přáteli (tedy i s Kyem a Xanderem) v kině a koukají se na film o Společnosti. Tehdy Cassie dojde, že Ky je jiný a ví toho o životě mnohem více, než oni ostatní.

Nevím, kde tohle točili, ale je to skoro k smíchu. Tohle už je opravdu moc: dramatické záběry na pustou červenou zem, ubohé příbytky a hrstku mrzutých, zatvrzelých, chmurně se tvářících herců bloumajících nebezpečnými, téměř vylidněnými ulicemi. Najednou se jakoby odnikud objeví hrozivě vypadající černý letoun a lidé se s křikem rozprchnou na všechny strany.
(…)
Tuhle scénu přehnali. Je to směšné, zvlášť po tom klidném rozloučení, které jsem zažila v neděli u dědy. Takhle smrt nevypadá. Jeden z herců dramaticky padne k zemi. Oblečení má pokryté křiklavými skvrnami od krve. Slyším, jak se Xander vedle mě uchechtne, a je mi jasné, že si myslí totéž, co já. Mám špatné svědomí, že jsem dlouho zanedbávala Kye, a obrátím se k němu, abychom se té hlouposti mohli zasmát spolu.
Ky pláče.

Cassie s Kyem začne navštěvovat volno-časovou aktivitu nazývanou turistika. Spočívá to v tom, že chodí na kopec zvaný Hůrka. Tady Cassia najde příležitost, aby si prohlédla papírek schovaný v pudřence od dědy.

Děda mi dal básničku.
Pochopitelně. Babička. Sto básní. Vím, že tahle mezi nimi nebude, ani se nemusím dívat na školní port. Babička s dědou hodně riskovali. Jaká básnička může mít takovou cenu, aby byl kvůli ní člověk ochoten všechno ztratit?
Jenže už první verš mi vyrazí dech a vžene mi slzy do očí. Nevím, čím to je. Vím jen to, že mě ještě nikdy nic neoslovilo tak silně jako tenhle verš.
Do dobré noci neodcházej tiše.
(…)
Do dobré noci neodcházej tiše,
na konci dne má stáří jasně žhnout,
běsni a zuř, když světlo stěží dýše.
Ač moudrý ví, že tma zvítězí i příště
a slova bleskem nerozčísla proud,
do dobré noci neodchází tiše.
Dylan Thomas (1914-1953)
(…)
Ky se nedechne a nakloní se ke mně. "Já tě viděl," pošeptá mi mírným, hlubokým hlasem připomínajícím šumot vzdáleného vodopádu. Mluví opatrně a dává si pozor, aby ho nikdo jiný neslyšel. "Tam v lese."
A potom… potom se mě dotkne. Pokud vím, je to poprvé v životě. Položí mi rozpálenou ruku na paži, a než se naděju, zase ji stáhne. "Musíš být opatrná. S něčím takovým."
"Já vím." Ráda bych jeho dotek opětovala, taky bych mu chtěla položit ruku na paži, ale neudělám to. "Ten papírek zničím."

Cassia sice má Kye ráda, ale Xander je pořád její partner.

Pro jistotu se pokusím o žertovný tón: "Jedli jsme ze stejné lžičky. To je v podstatě jako líbání."
Xander zvedne oči v sloup. "Jestli si to vážně myslíš, ještě ses nikdy nelíbala."
(…)
"Píše se o líbání něco v pokynech pro partnery? Něco, o čem bych měla vědět?" popichuju Xandera.
V očích se mu šibalsky zableskne. Nakloní se blíž ke mně. "Líbání žádná pravidla neupravují, Cassie. Patříme k sobě."
(…)
Jestli jsem potřebovala potvrzení, že Společnost ví, co dělá, když mi přisoudila právě tohohle partnera, Xanderův polibek mě přesvědčí. Chutná přesně, jak by měl, a je sladší, než jsem čekala.


Ky se s Cassiou seznamuje víc a víc, dokonce jí u učí psát, vypráví jí svůj příběh, ona mu za to přeříkává báseň, co našla v pudřence. Zamilovává se do něj.

Další znamení, že Společnost je špatná přijde ve chvíli, kdy se Správci chystají zabavit artefakty. Cassia musí schovat jak papírek, tak kompas, který jí půjčil Ky. Ale ona nemůže, takže poprosí Xandera, ať jej schová. On to udělá i přesto že ví, komu patří.

"Xandere, počkej!" pokusím se o lehký tón. "Nedáš mi pusu na dobrou noc?"
Xander se otočí. Tváří se přirozeně.
(…)
Seběhnu ze schodů a Xander roztáhne náruč. Obejmeme se. Pověsím se mu na krk, jednou rukou zajedu pod límec jeho soupravy a otevřu pěst. Artefakt sklouzne Xanderovi po zádech a já položím dlaň na jeho teplou kůži. Chvíli se díváme jeden druhému do očí a potom se nakloním k jeho uchu.
"Neotvírej to," zašeptám Xanderovi. "A nenechávej to u sebe doma. Zahrabej to nebo to někde schovej. Není to, co si myslíš."

Cassie se dál setkává s Kyem, ale Správci na to přijdou.

"Ale kdyby tě k někomu přece jen přiřadili," zašeptám, "koho bys chtěl vedle sebe?"
"Tebe," odpoví, sotva stihnu dokončit otázku. "Tebe."

Ky Cassie prozradí, že film nebyl hraný, ale byly to skutečné záběry z oblasti, kde bydlel. A nakonec si řeknou miluju tě. Cassie dojde, že starým lidem dávají do jídla jed. Cassiina máma odhalí, že ve vnějších provinciích pěstují nelegální plodiny pro obživu. A řekla to Společnosti, protože se bála o rodinu. Ky řekne Cassie, že věděl o tom, že byli spárování. To spustí řetězec dalších událostí.

"Kdo to byl?" zeptám se nakřáplým hlasem. Neříkej, že jsem to byla já. Neříkej, že jsem to byla já, protože potom budu vědět, že jsi mě viděl jen proto, že ti řekli, aby ses díval.
"Ty," hlesne Ky.
A v tu chvíli pochopím. Myslela jsem si, že Kyova láska je čistá a neposkvrněná. Že nemá nic společného se Správci, informacemi ani databází partnerů, jenže tak to není. Mají prsty i v tomhle.
"Chci ti dát tohle." Ky mi podává svůj artefakt.
(…)
Než se ho stačím zeptat, přitiskne mě k sobě a zašeptá mi horkým dechem do ucha. "Bude se ti hodit, když mě budeš potřebovat najít. Kdybych někdy někam odešel."
"Kyi!"
Poprvé v životě běžím na veřejnosti, jak nejrychleji to jde. Není tu žádný běžecký pás, který by mě zpomalil, žádné větve, které by mě zastavily. Letím přes trávu a beton.
(…)
Jeden z důstojníků se oddělí a pospíchá za Aidou. Přitahuje příliš pozornosti - otevírají se další a další dveře a lidé stojí na prahu a sledují, co se děje.
(…)
Zavolá mé jméno: "Cassie!"
A v tom jediném slově slyším všechno. Že mě miluje. Že se bojí. A slyším i jeho sbohem, které mi chtěl dát včera na Hůrce. Věděl to. Neodjíždí kvůli nové práci - někam ho vezou a on si myslí, že se už nevrátí.
"Správci řekli Otovi a ostatním dělníkům, že byli přeřazeni na novou práci," Patrick se podívá na mě. "Na lepší práci. Jenže ve skutečnosti je posílají bojovat do vnějších provincií."
"Je třeba, abyste si vzali červenou tabletku. Já a Správce Standler se postaráme o to, abyste to udělali. Není se čeho bát."
(…)
Upustím tabletku na zem. Snažím se být nenápadná.
(…)
"Na nový začátek," řeknu si pro sebe, posunu nohu o pár milimetrů a tabletku rozdrtím, nechám ji vykrvácet pod svou podrážkou.
(…)
Je to moje Správkyně.
"Ukažte mi, prosím, svou tabletu," vyzve mě.
"Mám ji." Natáhnu ruku sevřenou v pěst.
(…)
Přelétne pohledem trávu u mých nohou a pak se mi zadívá do očí.
(…)
Přestože jsem to takhle chtěla, nenávidím ji. Ona chce, abych si pamatovala, co se tady stalo. A co jsem udělala.
"Říkáte, že jste Kye zařadili do databáze partnerů schválně."
"Ano," odpoví Správkyně. "Tak to také bylo."
Tentokrát se jí dívám přímo do očí a v tu chvíli to spatřím. Lehounké škubnutí lícního svalu, nepatrné uhnut pohledem, náznak falše v hlase.

Cassiina máma identifikovala farmáře, kteří pěstovali nepovolenou plodinu. A aby byli odklizeni z cesty všichni, co o tom ví, stěhuje se celá Cassiina rodina na venkov. Cassie ale jede jinam, aby našla Kye. Xander jí dá dárek na rozloučenou, balení modrých tablet.

#2 Dokonalý sen: Jak zabíjet čas v Grand Canyonu

Cassia je v pracovním táboře. Půlrok práce a může zpátky. Jenže tady, kde je, nikdo nepřežije půl roku. Vnější provincie jsou kruté a smrt je tady na denním pořádku. A tak se s dívkou jménem Indie rozhodne uprchnout.

Existují archiváři - lidé sbírající umění. Básně, artefakty, cenné zboží - můžete směňovat všechno, pokud něco potřebujete. A Cassia vymění Kyův kompas.

Ky je zase v táboře, kde využívají lidi jako návnady - aby to vypadalo, že ve vnějších provinciích ještě pořád někdo žije.

Nakonec se Ky i Cassia vydají na cestu do Příčného řezu. Odděleně. Čeká je spoustu zkoušek a nástrah. Dozvídají se o Vzpouře a jejím odboji proti Společnosti. Ale nejdůležitější je, že se nakonec potkají.

A potom se dostanu dolů a už si nepřeju nic víc, než co mám.
Ky. Běží ke mně.
Nikdy jsem ho takhle běžet neviděla. Je rychlý, svobodný, silný, divoký. Vypadá nádherně, každý jeho pohyb je dokonalost sama.
Zastaví se dost blízko na to, abych viděla jeho modré oči. Zapomenu na červeň svých rukou i na zelené šaty, které bych nejradši měla na sobě.
"Jsi tady," vyhrkne hladově. Ztěžka oddychuje a po špinavé tváři mu stéká pot. Dívá se na mě, jako bych byla tím jediným, co si kdy přál vidět.
Otevřu pusu, ale než stačím promluvit, Ky ke mně přistoupí ještě blíž. Pak už vnímám jen jeho polibek.

Vzpoura má Kapitána, vůdce. Nebo alespoň to tvrdí Hunter, kterého potkali v malé vesničce v Příčném řezu. A pak spoustu dramat. Nakonec ale všichni končí ve Vzpouře.

#3 Dokonalý svět: Jak se nakazit a vyléčit

První část: Kapitán
Xander se více a více spřáteluje s Lei. Cassia je odeslána do Centrálu, hlavního města Společnosti, aby pokračovala ve své práci - třídění - a byla připravená pro Vzpouru pro případ, že ji budou potřebovat. Tak se dostane k párování: ona by neměla tuhle práci dělat. Někde se stala chyba. Na co Společnost potřebuje, aby párovala lidi zrovna ona? Každopádně, jakmile splní svůj úkol, Správci ji nakážou vzít si červenou tabletu. Do rukávu si ale zastrčí lísteček s nápisem pamatuj. Cassia také začne pracovat jako archivářka, nezákonná obchodnice s uměním a věcmi, které lidi mohou potřebovat. Ky a Indie se vyučují na piloty, aby mohli zásobovat části Společnosti léky a potravinami.

Kapitán je vůdce Vzpoury. Spasitel, co přijde vodou. Nebo ze vzduchu. Jsou různé povídačky. Každopádně každý ví, že Kapitán zachrání svět a Společnost padne.

Mor. Nemoc, kterou Společnost vytvořila proti nepříteli. Teď se však nemoc zvrhla a zabíjí. Vzpoura má lék. Ale má ho dost? Z moru se pomalu stává docela hodně vážný problém a je nutné zakročit.

Z portů vychází Kapitánův hlas. "Toto povstání," říká, "je jiné než všechna ostatní v dějinách. Chceme krev šetřit, ne ji prolévat."
Na okamžik zavřu oči.
Kapitánův hlas zní upřímně.
Toto je Kapitán a toto je Vzpoura.
Celé měsíce jsem si představovala, jaké to asi bude, až uslyším Kapitánův hlas. Myslela jsem, že pocítím strach, překvapení, vzrušení, nadšení, očekávání. Nečekala jsem tohle.
Zklamání.
Zklamání tak hluboké, že mám pocit, že mi puklo srdce. Hřbetem ruky si přejedu přes oči.
Na obrazovce člověk v černé uniformě otevře nějakou schránku. Je plná malých červených ampulí.
"Tady je lék," říká Kapitán. "A my ho teď konečně máme dost pro všechny."

Druhá část: Básnířka
Cassia přijde na to, že čím dál tím více lidí tvoří a teď, když je Společnost v rozkladu, nemusí se lidé bát to skrývat. Vytvoří tedy Galerii, kam lidé mohou nosit svá díla.

A pokud někdo umí zpívat, může přijít sem a my můžeme naslouchat. Chvíli tam stojím a představuji si hudbu, jak rezonuje podél zdí a zní nad vodami mrtvého, osamělého jezera.
Vím, že musím dál obchodovat, abych se dostala za svou rodinou, a dál třídit, abych si udržela své místo ve Vzpouře, ale toto mi také připadá důležité. Myslím, že dědeček by mi rozuměl.

Třetí část: Lékař
Xander má čím dál tím více práce s morem. Objevují se pacienti, kteří mají zvláštní příznaky - mor začíná mutovat a rychle se šířit. Indie za zamiluje do Kye.

"Co nám může zabránit, abychom létali spolu?" šeptá Indie. "Ty a já?" V šelestění stébel ji sotva slyším, ale vím, jak z jejích úst ta otázka zní. Podobnou mi už dřív položila.
"Cassia," namítnu. "Miluji Cassiu. Víš to."
V mém hlase není ani stín nejistoty.
"Já vím," odpoví bez náznaku omluvy.
Indie se nadechne a pak vykročí. Je blízko mě. Její dlaně vklouznou do mých vlasů, její rty se přitisknou k mým rtům. Není jako Cassia. Odtáhnu se, popadám dech. "Indie," hlesnu.
"Musela jsem," řekne. "A není mi to líto."

Cassia se také poprvé dozvídá o "Jinozemí", svět mimo společnost. To odpovídá na mé věčné otázky, co se dělo v zahraničí.

Čtvrtá část: Mor
Lei upadá do kómatu vlivem mutace moru.

Pátá část: Vězňovo dilema
Kapitán si vezme Cassiu, Xandera a Kye k sobě. Společně tvoří skvělý tým - Cassia umí třídit, Xander léčit a Ky… je nakažen mutací. Oba ho mají rádi, takže se budou extrémně snažit, aby našli lék. Jsou umístěny do kamenné osady, osady, která vznikla, když lidé chtěli prchnout do Jinozemí. Lidé odsud jsou imunní. Stačí jenom přijít na to, proč.

Většina lidí je nakažena zmutovaným morem a jsou napojeni na umělou výživu. Ale už jí není dost, takže začnou lidi odpojovat. Tomu se musí Cassia a spol. pokusit zabránit.

Xander se seznámí s Okerem, nejstarším žijícím člověkem, který pomáhal vytvořil spoustu léků a sám pracoval na vytvoření Moru pro Společnost. Také mu prozrazuje, jak fungují barevné tablety.

Během volby, jak se bude dál postupovat s lékem, Hunter odpojí všechny umělé výživy, i Kyovi. Nakonec jednoduchý klíč dovede Cassiu k nápadu, co by mohla být hlavní složka léku.

Přestože má papírová lilie do dokonalosti originálu daleko, stále je poklonou jeho kráse, kterou mu moje matka chtěla složit.
Nevím, zda svou květinu zamýšlela jako vzkaz nebo jako umělecké dílo, ale rozhodnu se ji přijímat obojím způsobem.
"Myslím," pronesu zvolna, "že by toto mohl být lék."

Nakonec se lék podaří vytvořit. Cassie se vydává hledat matku, najde Brama a její nemocné tělo. Podají jí lék, ale na záchranu jejího otce je jich příliš pozdě. Stejně jako nakažená odešla Indie. Lidé se probírají a čekají je volby.

Cassie se vybaví vzpomínka.

"Potřebujeme, abyste do třídění přidala jistá data," řekne muž.
(…)
V práci je to dnes jiné. (…) Podle tvrzení té ženy jde o data pro blížící se Seznamovací večírek. Můj večírek. (…) Když otevřu přídavný soubor dat a neozve se žádný poplašný signál, dovolím si malé úlevné vydechnutí. (…) "Vyjměte z pouzder červenou tabletu…"
(…)
Moje Správkyně nevěděla, kdo zařadil Kye do souboru párovaných. Já to však vím. Přinejmenším si to umím dostupných informací odvodit. Byla jsem to já.

A jak dopadnou volby, kdo ví. Co bude dál, kdo ví. Xander skončí a Lei a Cassia s… sakra, jako byste to už nevěděli.

Už teď cítím, jak mi některé věci proklouzávají mezi prsty jako písek a voda, jako artefakty a básně, jako všechno, co chcete zadržet, a nemůžete.
Ale dokázali jsme to. Ať už se dál stane cokoliv, pomohli jsme nalézt lék a zavést hlasování.
Řeka je střídavě zelená a modrá, jak se v ní odráží buď nebe, nebo tráva, a já letmo zahlédnu, že v ní plave cosi červeného.
Ky se ke mně nakloní, aby mě políbil, a já zavřu oči, abych si lépe vychutnala ten okamžik čekání a touhy, než se naše rty setkají.
Je příliv a odliv. Přicházení a odcházení. Vzlet a pád.
Zpěv a ticho.
Vztahování a dosažení.

Moje hodnocení

První díl jsem si zamilovala. Ano, knihu jsem si koupila jenom kvůli tomu krásnému obalu (a dělám to tak vždycky, tedy, skoro), ale příjemně mě překvapila. Hodně se mi líbil ten svět, kde je všechno plánováno. Autorka to měla celé krásně promyšlené, bylo to neobyčejně čtivé a napínavé, nic podobného jsem ještě nečetla. O to více jsem byla zklamaná, když jsem se pustila do druhého dílu.

První problém - už to nebylo jenom z Cassiina pohledu. Kye a Xander také dostali své místo. A to se mi nelíbilo. Chvilkami jsem úplně přestala vnímat, kdo že to zase vypráví. A ještě ke všemu… druhý díl byl prostě o ničem. Vážně se tam nic moc nedělo. Ano, některé klíčové postavy, ale ne. Vážně to byl hrozný pokles kvality.

Třetí díl byl o trošku lepší, ale vážně? Mor, ano, to tu sice ještě nebylo, ale proč by si Kapitán měl vybírat zrovna je tři? A proč… bylo to celé takové divné. Také mě docela naštval konec. Žádný boj se systémem, prostě jenom se tam budou prdelit? No co to je? Eh, nebudu se k tomu raději dále vyjadřovat. První díl byl skvělý, další upadly, ale číst se to dalo. Zklamalo mě to. Mohlo to být mnohem lepší. Alespoň, že to Cassia a Ky skončili spolu. Xander byl sice také milý, ale... nebyl to můj favorit.

Shrnutí

První díl byl skvělý. Druhý a třetí... zase tak moc ne. A to mě zklamalo, protože ta knížka měla skvělý potenciál. Dočetla jsem to, protože mě zajímalo, jak to skončí. Ale je mi líto, že to pokračovalo tak špatně. První díl doporučuju, další už ne.

MOJE HODNOCENÍ:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Najdete mě na těchto sociálních sítích:

Návštěvnost:
TOPlist

© 2010-15 FlowerDays | Hosting blog.cz | Varování a podmínky tohoto blogu
2015 Optimalizováno pro Operu | HD/FullHD