Odkaz blogu žije dál! Více informací zde.

Recenze (a pokus o rozbor): Vladimir Bartol - Alamut

9. července 2015 v 22:52 | Cleo |  Čtenářský deník
Asi před rokem jsem se pustila do hraní Assassin's Creed a říkala jsem si, že je to skvělá atmosféra a skvělý nápad a že se pokusím dopátrat možné inspirace. A tak jsem narazila na knížku Alamut a rozhodla jsem se, že si ji přečtu. V té době jsem ještě neměla tušení, že to bude jedna z nejpoučnějších knih, jaké jsem kdy četla.

Autor: Vladimir Bartol
Originální název: Alamut
Vydáno: (například) Albatros, 2003
Překlad: (například) Aleš Kozár
Kniha: 455 stran, hardback

Chalima je mladá otrokyně, kterou zrovna prodali a vezou ji k jejímu novému majiteli. Přemýšlí, jaké to asi bude, mít nového pána. Možná bude dobrý. Byla si jistá, že bude prostě otrokyní. O to je její úžas větší, když ji odvezou do krásných zahrad, kde dostává spoustu lahodného jídla, nádherného oblečení, šperků, chodí na hodiny milostných umění, básnictví... Žije si jako královna. Ví, že to nemůže trvat věčně, ale zatím si užívá okamžiku.

Ibn Tahirův děda byl hrdina izmaelců ("větev" Islámu). Obětoval se pro jejich věc. Proto je ihned přijmut na pevnost Alamut jako učeň, a pokud se mu dobře povede, stane se fedajem. Být fedaj něco znamená, je to čest na celý život, způsob, jak se oddat Alláhovi. Musí projít složitou školou, ale jakmile bude vysvěcen, velký prorok Seiduna mu otevře dveře do ráje, aby věděl, co má očekávat za své věrné služby během života.

V té době ani Chalima, ani Ibn Tahir ještě netuší, že jsou součástí vyššího plánu, který si zvaný Seiduna, jinak také Hasan-e Sabbáh, naplánoval během svých let na útěku.


Proč knihu tak oceňuji?
Kdybyste si přečetli první pár kapitol, asi byste nechápali, proč knížku tak oceňuji. Autor nemá nějakou úžasnou slovní zásobu. Neumí příliš barvitě popisovat. Styl psaní je tedy celkem průměrný. Co tedy dělá knihu pro mě tak úžasnou a fascinující? To je plán, který Seiduna vymyslel. Kterým si může podmanit lidstvo.

Sabbáhův plán a fedajové
"Co je to: fedaj?"
"Fedaj je izmaelec, který je připraven, aby se bez vyptávání obětoval na rozkaz nejvyššího velitele. Když při tom zahyne, stane se mučedníkem. Když obtížný úkol splní a zůstane naživu, stane se dajem anebo postoupí ještě výše."

Sabbáh vymyslel geniální plán - leč zní primitivně, má velkou sílu. Vytvoří fedaje. Pro vás přeloženo jako naprosto oddané zabijáky a sebevrahy. Ti jsou největším mocenským nástrojem.

"Zasáhneš hlavu, zbortí se tělo. Vladař, který se bojí o vlastní hlavu, je ústupný. Proto bude nejvyšší moc patřit tomu, kdo bude držet ve strachu všechny vládce světa. Ale aby byl strach účinný, musí mít reálné opodstatnění. Vládci jsou dobře hlídáni a zabezpečeni. Skutečně by je mohly ohrožovat jen takové bytosti, které nejenže se nebojí smrti, ale v takových případech po ní vášnivě touží. Vychovat takové bytosti, to je smysl našeho dnešního pokusu. Chci z nich vytvořit své živé dýky, které zvítězí nad časem a prostorem. Strach a bázeň vnesou nikoliv mezi lid, ale mezi korunované a pomazané hlavy. Smrtelná hrůza ať polévá každého mocného, který se nám postaví…"

Jenže jak někoho takového vytvořit?

"Jusufe! Je tvoje víra tak pevná, že by ses radoval, kdybych ti řekl: Jdi na vrchol věže a skoč dolů, protože se dostaneš do ráje?"
Jusuf zbledl. Hasan se téměř neznatelně pousmál. Podíval se na velké daje. Také oni se usmívali.
Po chvíli váhání Jusuf řekl: "Radoval bych se, Seiduno."

Rozhodne se fedajům namluvit, že po smrti poputují hned do ráje, což říká i Korán. Nádherné zahrady plné hurisek, což jsou krásné dívky s věčným mládím a panenstvím. Tři nejlepší fedaje (Ibn Tahir je jedním z nich) pošle do zahrad za branami Alamutu, kde ho přivítají krásné dívky (jednou z nich je Chalima) a simulují ráj. Když se probudí, vyprávějí to všem a víra je na světě. Co všechno by tihle fedajové udělali pro to, aby znovu mohli ochutnat zázrak? Všechno.

"Pane, co to má všechno znamenat?"
"Uvidíš. Říkám ti, měj oči otevřené. Protože to, co se teď stane, se ještě v celých dějinách lidstva nestalo."
Pak se slavnostně napřímil a hlubokým hlasem pravil:
"Jusufe! Sulejka na tebe čeká v ráji. Podívej na onu věž! Vyběhni na ni a skoč z ní. Padneš přímo do její náruče."
Jusufova tvář se rozzářila štěstím. Po požití kuličky se v něm po dlouhé době zase rozhostil klid. Nádherný, blažený klid. Všechno bylo jako tenkrát, když se spolu se svými druhy připravoval na cestu do ráje. Jakmile zaslechl Hasanovy rozkazy, otočil se jako na obrtlíku a rozběhl se k věži s holubníky.

Ten plán je naprosto geniální, to musíte uznat. A jak jistě sami víte, víra je to nejsilnější, co člověk má, a nutí ho dělat bláznivé, bláznivé věci. A víte co? Přesně na tomhle principu, úplně stejném principu, co je v knize popsán, funguje dnešní Islámský stát. Proč teroristé kromě nevěřících zabíjejí i sebe? Protože oni nemají co ztratit. Věří, že dělají tu správnou věc, že plní vůli svého boha. Chtějí se dostat do svého nebe. Proto jsou tak nebezpeční. (Jenom na vysvětlení: Proti samotným Islámistům nic nemám. Říkám, ať si věří, čemu chtějí, je to jejich víra, jejich svobodné (většinou) rozhodnutí. Začíná mi to vadit až v okamžiku, kdy kvůli svojí víře ohrožují a napadají ostatní.)

Co se děje dál
Ibn Tahir dostane za úkol zavraždit Sabbáhova úhlavního nepřítele.

Ibn Tahir se bleskurychle sklonil a zabodl mu ostří pod bradu do hrdla. Vezír byl tak překvapen, že v první chvíli ani necítil bolest. Jen doširoka rozevřel oči. Pak ještě jednou přelétl očima jedinou větu v dopise a všechno pochopil. Zavolal o pomoc.
Ibn Tahir zůstal stát na místě, jako by mu tělo i duše zchromly. Předměty v místnosti se mu pletly s přeludy. Vzpomněl si na Miriam a zatoužil po ní. V údech pocítil hroznou únavu. Nejraději by si lehl a slepě se odevzdal účinkům drogy. Ale muži ho už povalili na zem, další přiběhli do místnosti a vrhli se na něho. Bezděky se začal bránit. Bil kolem sebe rukama a kousal, kam až dosáhl.

Seiduna počítá s tím, že při svém úkolu zahyne, on to však přežije a i když svůj úkol splnil, chce se vrátit na Alamut a vykonat svoji pomstu. Jenže nepočítá s tím, že Seiduna s tím bude do jisté míry počítat a vysvětlí mu celý svůj plán a proč to všechno dělá. Ibn Tahir pochopí a stává se Seidunovým nejvěrnějším učencem. Zároveň ho ale posílá pryč, ať si najde svoji vlastní pravdu.

Mezitím pokračuje dál ve svém plánu a přinutí zbylé dva fedaje spáchat sebevraždu před zraky svých nepřátel i přívrženců. Ti umřou s myšlenkou, že se vrátí zpátky do náručí krásných žen. Chalima, když se dozví pravdu o tom, že se už nikdy stejní fedajové do "ráje" nepodívají, ukončuje svůj život skokem do řeky. Další vraždy jsou spáchány a intriky prováděny. Všechno končí vyhranou válkou s odpůrci izmaelců.

Když se vrátili na hrad, Hasan se rozloučil s nejvyššími daji těmito slovy:
"Země oběhla kolem Slunce sotva půlku kružnice, polovinu jedné z těch stovek a stovek tisíců, které do této chvíle oběhla. A přece můžeme říci, že se od té doby na jejím povrchu cosi změnilo. Císařství íránské už neexistuje. Zato ze tmy noci vyrostl náš stát. Jaká bude jeho další cesta? Marně se ptáme. Hvězdy nad námi mlčí."
Naposledy se objal se svými dvěma přáteli. Pak vstoupil do výtahu. Hleděli za ním s podivným smutkem.
Uzavřel se do svých pokojů a pro svět zemřel.
Legenda ho vzala pod svá křídla.

Jak manipulovat lidmi a co je etické, aneb filozofie této knihy
Toto dílo obsahuje mnoho pozoruhodných myšlenek a filozofických... můžu říct... studií? Hlavní myšlenka díla je, jak jednoduše se dá s lidmi manipulovat, a někdy to může být kvůli ušlechtilé myšlence. Ale je to hlavně o moci. V knížce jsou krásně vidět všechny principy, a i když nejsou pokládány jako rady, dílo je někdy přirovnáváno k Vladaři od Machiavelliho.

"NIC NENÍ PRAVDIVÉ, VŠE JE POVOLENO."
(Následující ukázky rozvíjejí ještě dále toto motto. Pokud vás to nezajímá, přeskočte je a čtěte dál. :)

(Rozhovor s Miriam, když se jí Sulajmán svěřuje, co je jeho plánem.)
"Ještě na něco bych tě chtěl upozornit, moje milá. Častokrát jsi mi říkala, že po tom všem, co tě v životě potkalo, už nemůžeš věřit ničemu. Odpověděl jsem ti, že také mě život i bádání přivedlo ke stejnému závěru. Ptal jsem se: 'Co je tedy dovoleno člověku, který zjistil, že pravdu nepozná, a tudíž pro něj neexistuje?' Vzpomeneš si ještě, co jsi mi odpověděla?"
"Ano, Sabbáhu. Řekla jsem ti něco ve smyslu: 'Jestli někdo zjistí, že všechno to, čemu lidé říkají štěstí, láska, radost, je jen chybný kalkul, který je postaven na nesprávných předpokladech, bude mu nesmírně pusto u srdce. Jediné, co by jej ještě mohlo probudit z té zmrtvělosti, je odvážná hra s osudem svým a jiných lidí. Kdo to dokáže, tomu je všechno dovoleno.'"
Hasan potěšeně hvízdl.
(Obhajova před Ibn Tahirem.)
"...Omar Chajjám pil víno, miloval ženy, plakal za ztracenou svobodou a dělal si z celého světa blázny. Já vytrval. Ale tato zkušenost i další zážitky mi konečně otevřely oči. Pochopil jsem, že lidé jsou tupí a líní a že se nevyplácí, aby ses pro ně obětoval. Marně jsem svolával a lákal. Myslíš, že se naprostá většina lidí zajímá o pravdu? Ani náhodou! Chtějí svůj klid a povídačky pro svou lačnou představivost. A co spravedlnost? Ta je zajímá jen potud, pokud vyhovuje jejich osobním zájmům. Nechtěl jsem už žít v sebeklamu. Řekl jsem si: Jsou-li lidé takoví, využij jejich slabostí, abys dosáhl svých vysokých cílů, které budou ku prospěchu i jim, i když to nedovedou pochopit. Spoléhal jsem na lidskou hloupost a důvěřivost. Na lidskou touhu po požitcích, na sobecké zájmy. Dveře jsem měl otevřené dokořán. Stal jsem se prorokem lidí, prorokem, kterého jsi poznal i ty. Jdou za mnou davy. Všechny mosty za mnou se zbortily. Musím vpřed. Vpřed, dokud nepadne vláda Seldžuků… Co říkáš? Je těžké mě pochopit, že?… Nebo snad ne?"
Ibn Tahir ho poslouchal s užaslým pohledem. Čekal by všechno, jen ne to, že by se Hasan obhajoval, a to takto obhajoval!
(Seiduna vypráví, jak poprvé ztratil svoji víru a pozoruměl. Toto je citace jeho učitele.)
"Dospěl jsi natolik, abych ti nyní odhalil pravou izmaelskou nauku. Nejdřív mi ale musíš odpřísáhnout, že o tom nebudeš s nikým mluvit, dokud nebudeš vysvěcen.' Ta slova ťala do živého. Bylo tedy mé tušení nějakého tajemství správné? Třesoucím se hlasem jsem mu dal slib. Řekl mi: 'Nauka o Alim a Mahdím slouží jen k oslepení davu věřících, kterým je jméno Prorokovo svaté a kteří nenávidí Bagdád. Kdo to však dokáže pochopit, tomu povíme, co pronesl už kalif Al Hakim, že je totiž korán pouze výplodem choré mysli. Pravdu nelze poznat. Nevěříme tedy ničemu a můžeme učinit cokoli.' Stál jsem jako opařený. Prorok byl člověk choré mysli!"
Řekl: 'Úplné poznání je nemožné, protože naše smysly klamou. Jsou jediným prostředníkem mezi věcmi, které nás obklopují, a myslí, naším rozumem.' - 'Totéž tvrdil Demokritos a Protagoras,' přikývljsem. 'Lidé je za to obvinili z bezvěrectví a Platona, který je krmil báchorkami, sprovodili ze světa.' - 'Lidé byli odjakživa takoví,' povzdechl si Omar. 'Bojí se nejistoty, a proto je jim lež, která říká něco určitého, milejší než vyšší poznání, které nám nenabízí pevnou oporu. Nedá se nic dělat. Kdo chce být prorokem davům, musí s nimi nakládat jako rodiče s dítětem: musí je krmit báchorkami a výmysly. Proto jim mudrc zůstane vzdálen.'

Kromě tohoto hlavního motta se ale řeší spoustu jiným myšlenek a názorů. Například obhajoba takovéhoto manipulování s lidmi.

"Víš snad ty, co s tebou zítra bude? Vím snad já, co mi chystá osud? Ví snad Buzruk Umid, kdy zemře? A přece už to musí být předurčeno celá tisíciletí v řádu vesmíru. Protagoras řekl, že člověk je měřítkem všeho, co existuje. Co vnímá, je; co nevnímá, není. Ti tři tam dole duší i tělem, všemi svými smysly prožijí a poznají ráj. Ráj pro ně tedy existuje.

A proč vlastně dělá dobrý skutek, když fedaje nechává umřít šťastné. (Vlastně je to velmi chytré. Kdo by nechtěl umřít šťastný s myšlenkou, že dělá správnou věc a bude za to odměněn?)

"Položím vám otázku: je radost dítěte z pestrých hraček opravdová radost?"
"Proč zase začínáš oklikou, Sabbáhu?" řekl Buzruk Umid se zjevnou netrpělivostí. "Řekni nám rovnou, co máš na srdci."
"Slíbili jste, že mě vyslechnete."
Hasanův hlas byl opět pevný a rozhodný.
"Nezačal jsem, abych před vámi ospravedlňoval své činy. Chtěl jsem vám je jen vysvětlit. Je jasné, že radost dítěte z pestrých hraček je stejně tak procítěná jako řekněme radost dospělého muže z peněz nebo ženy. Z pohledu jednotlivce je každá radost, kterou cítí, opravdová, skutečná radost.
Každý ale může být šťastný jen svým způsobem. Jestli tedy pro někoho zemřít znamená štěstí, pak se raduje ze smrti stejně jako jiný z peněz nebo ženy. Po smrti už neexistuje lítost."
"Raději být živým psem než mrtvým králem," zamumlal Abú Ali.
"Ať pes nebo král, stejně musíš zemřít. Takže raději král!"

Také vysvětluje, proč nechal zabít svého syna.

"Můj syn byl kamenem úrazu v mém zřízení. Jsem snad zvíře, když ho nechávám popravit? Rozestavěná stavba musí být dokončena. Pokud by mělo být srdce na překážku, přikaž mu, aby zmlklo. Protože všechno velké musí jít navzdory všemu lidskému."

A nakonec něco také o člověku a lidskosti.

"Člověk je nejpodivnější bytost na světě," zašeptal. "Chtěl by létat jako orel, ale nemá jeho křídla. Chtěl by mít sílu lva, ale nemá jeho tlapy. Stvořil jsi něco hrozně nedokonalého, Pane! A za trest jsi mu dal ještě rozum a schopnost uvědomit si vlastní slabost."

Postavy
O většině důležitých postav jsem se zmínila. Samozřejmě, jsou tady klíčové postavy, které jsem prozatím vynechala, například Seidunovi rádci, kteří se jako první seznámí s jeho plánem a prostřednictvím jejich zjištění zjišťujeme i my, ale snad mi odpustíte, že je vám nebudu jmenovat, ale ta jména mi doopravdy nezůstala v paměti.

Zajímavá postava, o které jsem ale ještě nemluvila, je Miriam. Jediná z "hurisek" (věčných panen), která znala Seidunu a spala s ním. Seiduna ji do jisté míry miloval, tudíž i jí se svěřil se svým plánem. Byla jediný člověk, před kterým byl naprosto otevřený. Když ale zemřela Chalima a Miriam poznala, že Seiduna je "monstrum", zabila se.

Miriam seděla stranou. Poslouchala, o čem si povídaly, a bylo jí při tom dvojnásob smutno. Cítila, že je úplně bezmocná a že ji už nic nepoutá k životu. Proč se má dál trápit? Když začalo svítat, přikázala dívkám, aby šly spát. Sama vyhledala ostrý nůž, odešla do své koupelny, svlékla se a položila se do bazénu. Pak si otevřela žíly na zápěstí.
Teď jí bylo příjemně. Voda začala pozvolna rudnout. S krví z ní odcházel také život. Cítila hroznou únavu. "Spala bych," řekla si. Zavřela oči. Ponořila se do vody.

Líbilo a nelíbilo... se mi
Knížka mě neskutečně zaujala a moc se mi líbila. Všechny ty myšlenky, celý příběh, přijde mi to naprosto geniální. Navíc mě dost pobavily části, kde se všichni snaží vymyslet, jak u dívek předstírat věčné panenství. To je velmi úsměvná část.

Co se mi nelíbilo, no... bylo to docela dlouhé, ale zase to stálo za to! A nemůžu zase říkat nic dalšího než jak strašně krásně blízko jsem byla ke splnění knižní výzvy (skoro 500 stránek!)... Ale jo, už jsem si vzpomněla. Štvala mě ta jména. Prostě jsem si je za Alláha nemohla zapamatovat. :)

Kniha
Byla poprvé vydána v roce 1938 a zajímavostí je, že první cizí jazyk, do kterého byla kniha přeložena, byla čeština, a stalo se tak v roce 1946. V angličtině vyšla poprvé až v roce 2004. Alamut je román odehrávající se v 11. století v oblasti Persie a Seldžucké říše a jazyk není nějak výrazný ani mistrovský, knihu proslavila myšlenka a také její podtitul "obžaloba fanatismu a rafinovaného zneužívání moci". Je to úžasná studie manipulace s lidmi a její téma je vzhledem k častým zásahům z arabského světa překvapivě aktuální.

Autor
Vladimir Bartol se narodil v roce 1903 v Terstu (Rakousko-Uhersko) a zemřel roku 1967 v Lublani (Jugoslávie, dnes Slovinsko), kde studoval na univerzitě biologii a filozofii. Velmi se zajímal o učení Friedricha Nietzscheho a Sigmunda Freuda. Nějakou dobu také studoval na Sorboně v Paříži. Napsal mnoho děl, ale mezi jeho nejznámější patří Alamut. Ve své době byla kniha zakázaná.

Inspirace
Inspirací pro dílo byla povídka Stařec z hory, která je součástí díla Milion od Marca Pola. Když Vladimir Bartol o tomto příběhu slyšel poprvé, prohlásil, že to přepíše a bude to jeho životní dílo. A nespletl se. V jeho tvorbě ho také hodně ovlivnil Mussolini, jehož osobnost částečně promítá do Seiduny. První vydání této knihy mu také bylo sarkasticky věnováno. (Ráda bych vám sdělila více, ale moc se neorientuji ve Slovinské historii, takže pokud vás to zajímá, pátrejte.)

Naopak, dílem Alamut se inspirovali tvůrci Assassin's Creed a i když mají velmi málo společného, Alamut byla kniha, díky které samotný nápad na AC vznikl. (Co ale mají společné, je motto "Nic není pravdivé, vše je povoleno." To je základem filozofie Assasínů ve hře.)

Shrnutí
Fascinující kniha, která rozhodně stojí za vaši pozornost. Má v sobě úžasné myšlenky, čtení je fascinující, neobvyklé a hlavně napínavé. Poučíte se a pobavíte se. Určitě mohu jen a jen doporučit!

HODNOCENÍ: 10/10
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Co je pro tebe nejdůležitější?

Rodina
Láska
Peníze
Vzdelání

Komentáře

1 Mischelle Mischelle | Web | 13. července 2015 v 23:28 | Reagovat

úžasná kniha :)

2 sabča sabča | Web | 19. července 2015 v 9:26 | Reagovat

krásnej blog, zvu tě na svůj

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Najdete mě na těchto sociálních sítích:

Návštěvnost:
TOPlist

© 2010-15 FlowerDays | Hosting blog.cz | Varování a podmínky tohoto blogu
2015 Optimalizováno pro Operu | HD/FullHD