Odkaz blogu žije dál! Více informací zde.

26.1.2015 - Až budu mít nějaký ten volný čas...

26. ledna 2015 v 15:01 | Cleo |  Můj deník
Přemýšleli jste někdy nad tím, jak je to nesmírně rozkošný, když si neustále stěžujeme na to, že "nemáme čas"? Já ano. Protože ještě lepší je, když si stěžujeme, že máme volného času moc. Prostě nejsme jako lidi nikdy spokojení.

Celý tenhle víkend jsem byla doma. Ano, byla jsem nemocná a užírala jsem se. Ale ta nejzajímavější zkušenost z toho všeho byla... že jsem prostě už chtěla, aby to bylo za mnou. Spala jsem 16 hodin denně. Moje krize, že "nemám co dělat" přerostla až v to, že jsem v pondělí, tedy dneska, leč mi nebylo moc dobře, šla do školy. (Dobrovolně, i přes silné argumenty rodičů, že dostanu zápal plic a plíseň nohou a hemeroidy a kdo já vím co všechno.) Tedy, bylo to i z důvodu, že jsem už doma začínala blouznit a žila ve svém malém světě, kde já jsem královna, všechno se kolem mě točí, ale královna není šťastná, neboť všechno kolem ní je jen klam a iluze a všichni jí lžou, všichni ji nenávidí a chtějí ji zabít. (Dobře, mírně přeháním, zase TAKOVÉ halušky jsem neměla. To jenom chvilku. Po těch božích prášcích.)


Není to tak, že bych neměla co na práci. Ale náhlý přísun obrovské dávky volného času se mnou způsobil, že jsem se sekla, asi jako když ve Windows Vistě kliknete na jakoukoliv ikonu, a nevěděla, co dál. "Co teď? Nemám... nic, kam bych šla? Nic, co bych musela udělat? Žádný otravný test? Bože, já vážně nemám co dělat!" Sice jsem se koukala na recenzní výtisk na mém stole, dvě rozečtené knížky vedle mě, polorozdělaný referát na radikální islámisty, rozpracovaný layout na blog a rozehraný Assassin's Creed, ale nic z toho jsem nemusela dělat teďka. A neměla jsem nějaký omezený čas, takže proč vůbec s něčím právě teď začínat? Ta situace, že prostě... mám čas... na cokoliv... byla pro mě tak překvapující a ochromující, že jsem celý proflákala tím, že jsem přemýšlela, jak je možné, a kdy se mi tohle stalo naposledy.

"Zatímco ztrácíme svůj čas váháním a odkládáním, život utíká." - Lucius Annaeus Seneca

Tohle je den číslo tři a konečně si na to začínám zvykat. Už si říkám, že bych něco mohla dělat, než jen zírat do stěny a přemýšlet nad krutostí života, za kterou si leckdy můžeme sami. A konečně na mě začíná lézt optimistická nálada. Uvědomuju si plný potenciál téhle situace, paletu možností a příležitostí. A tak jsem se rozhodla, že zabiju další hodinku psaním tohohle...

Jenom tak úplně od tématu... Víte, jak se pozná člověk, který tráví několik hodin denně na tabletu? (Odpověď v celém článku.)

Má upatlanej displej u počítače, jak se snaží klikat na ikonky prstem a nenapadne ho použít myš... Ale náhodou, jelikož jsem kamarádčinu čtečku naučila být dotykovou, kdo ví, třeba se mi to povede i s displejem. :)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Byl jsi tu?

Byl jsem tu! :D

Komentáře

1 simonadostal simonadostal | E-mail | Web | 26. ledna 2015 v 15:13 | Reagovat

moc hezký článek :-)
a krásný blog :-)

2 *Mary-berry* <33 *Mary-berry* <33 | Web | 27. ledna 2015 v 19:20 | Reagovat

Co máš z toho, já jsem tvor věčně nespokojený a na víc než na různé nářky se nevzmůžu, ale fůru volného času jsem nikdy teda nezažila. :D

3 Elis Elis | Web | 1. února 2015 v 17:12 | Reagovat

Volný čas je nedostatkové zboží, ale až ho budu mít mám své plány...

4 Gabriella Gabriella | Web | 3. února 2015 v 22:32 | Reagovat

Stejný pocit jsme zažívala když jsem se válela několik týdnů doma. Bylo toho milion, co jsme musela udělat, ale furt jsme si říkala, že času dost a teď, když jsme nastoupila do práce tak čas není a já si nadávám jaká jsme lemra, protože teď toho mám samozřejmě nad hlavu:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Najdete mě na těchto sociálních sítích:

Návštěvnost:
TOPlist

© 2010-15 FlowerDays | Hosting blog.cz | Varování a podmínky tohoto blogu
2015 Optimalizováno pro Operu | HD/FullHD