Odkaz blogu žije dál! Více informací zde.

Recenze: Vikas Swarup - Milionář z chatrče/Kdo chce být miliardářem (Q and A)

7. června 2014 v 11:06 | Cleo |  Čtenářský deník
Milionář z chatrče. Není to zase tak dávno, co se médii prohnala bouře diskuzí o tomto filmu. Snímek vyhrál několik Oskarů, Zlatých globů a písnička Jai Ho zní ještě teď v hlavě mnohým z nás. Ale opět, jak už to bývá - málokdo ví, že film byl založen na knize od Vikase Swarupa - Q and A, v češtině již vydáno jako Kdo chce být miliardářem/Milionář z chatrče.

Autor: Vikas Swarup
Originální název: Q and A
Vydáno: Ikar, 2012
Překlad: Šimon Pellar
Přečetla jsem: únor/březen 2014

Ráma Muhammad Thomas byl jen indický sirotek. Pak se ale dostal do soutěže Chcete se stát miliardářem - a vyhrál. Nikdy ani nechodil do školy. Nemá tušení, kdo je prezident USA, neví, kdo byl Shakespeare, přesto ale odpověděl na všechny soutěžní otázky správně a stal se majitelem jedné miliardy rupií.

Jenže pak se stane problém - pořadatel soutěže ty peníze nemá. Nepočítal s tím, že by někdo mohl doopravdy vyhrát, protože ty otázky byly tak těžké, že prostě nemohl existovat člověk, který by znal odpověď na všechny. A zvláště pak není přeci možné, aby "kluk z chatrče" tohle všechno věděl. Jistojistě to je podvodník.

Dostane se do rukou indické policie, která ho mučí, vyslýchá a chce doznání k podvodu. Jenže jak se má Ráma Muhammed doznat k něčemu, co není pravda? Ujímá se ho obhájkyně Smita Šáhová, které vypráví svůj životní příběh a jak je možné, že všechny odpovědi znal. Je to někdy až k neuvěření, jaké štěstí ten kluk měl...


Milionář z chatrče
Samozřejmě, viděla jsem ten film. Byla jsem z něho okouzlená. Říkala jsem si, jak je to všechno krásně promyšlený, takový fantastický, jako ty filmy, kde se všechno nakonec proline a stane se něco naprosto neuvěřitelného a nereálného. A ten optimistický konec. Věděla jsem, že ta kniha musí být geniální. Ale nedomyslela jsem jednu věc. A to, že ten film je úplně jiný.

Jak se to liší - a že se to liší - s filmem
První věc, co mě měla varovat, je ten název. Proč pojmenovat film jinak, než knihu, že jo, to se normálně nedělá. Ale přenesme se přes to. Ve filmu soutěží v soutěži Milionář, takové té, co znáte z televize. Tady je to něco podobného, ale není to ono. Hlavní hrdina se jmenuje jinak. Jeho bratr se... moment, v knize nemá bratra. Ani tam není ta holka. Jsou tam jiní lidé, jsou tam jiné příběhy. Jenom ta zápletka... chudý kluk s pomocí štěstí... vyhrává spoustu peněz.

Ze začátku jsem z tohohle faktu byla otrávená. Těšila jsem se na svoje oblíbené hrdiny. Ale nakonec jsem byla ráda, protože jsem přece nemohla vědět, co se v tom příběhu bude dál odehrávat. Byla jsem napjatá celou dobu a prožívala jsem to, doopravdy ano. Ale teď už ke knize samotné.

To psal... génius!
Už u prologu jsem si byla jistá, že se mi to bude líbit. Proč? Protože jsem si kus přečetla a zamilovala jsem se do toho stylu. Všechno je dobře vylíčeno a zároveň proloženo úvahami o životě v Indii. Bylo to krásně čtivé a měla jsem pocit, že poslouchám nějakého kamaráda vyprávět neuvěřitelné příběhy.

Přišli si pro mě včera v noci, tak pozdě, že už spali i toulaví psi. Rozrazili dveře, nasadili mi pouta a vyvedli mě na ulici, kde čekal džíp s blikajícím červeným majáčkem.
Moje zatčení nevzbuzovalo žádnou pozornost.
(...)
Mohl jsem protestovat, že jsem nic neprovedl, mohl jsem zburcovat sousedy. Ale nebylo by mi to nic platné. I kdyby se mi nakrásně podařilo je vzbudit, nehnuli by na moji ochranu prstem. Chvíli by ospale mžourali, sem tam by někdo prohodil nějakou banalitu, jako třeba "Hele, další chudák", načež by se zíváním zalezli zpátky do pelechu. To, že zmizím z největšího slumu v Asii, jejich život přece nezmění. Ranní fronta na vodu se nezkrátí a všichni budou mít jako každý den co dělat, aby o půl osmé chytili vlak do města.
Taky by je nezajímalo, proč mě vlastně sebrali.

Struktura
Příběh je rozdělen do kapitol podle počtu peněz, které za zodpovězenou otázku Ráma vyhrál. A jak přišel na odpověď, se dozvíte v té kapitole. Ze začátku mě to docela mátlo - co to kecám, ta kontinuita mi dělala problém trošku delší dobu. Postupem času se vám rýsuje celý příběh, ale ze začátku je to docela těžké, vyznat se v tom. Ale slibuji vám, že to za tu snahu stojí.

Příběhy
Jak jsem již řekla, každá kapitola vypráví jistý příběh. Hrozně se mi líbí, že nejsou na jedno brdo. Některé jsou humorné, jiné jsou poučné, další zase smutné a zarážející. Máte pocit, že s každým příběhem jste někde jinde, ale stejně to všechno tvoří krásný celek.

Štěstí neskutečné i skutečné
Celou knihu hrdinu doprovází neskutečné štěstí. To první, to asi těžko vysvětlíte. Je to prostě "náhoda". Měl štěstí, že dostal ty otázky, které dostal, že jeho život a zážitky mu dali ty správné odpovědi. Že dostal takové jméno, které se velmi snadno upravuje na hinduistické či islámské dle potřeby. Že dívka, kterou jako malou zachránil, na konci přišla jako obhájkyně zachránit jeho. Že všechno v jeho životě dopadlo tak, jak dopadlo.

"Takže Albert Fernandes hraje matku a minulé úterý měl fantastickou kliku."
"Jak to myslíte?"
"Dostal patnáctkrát za sebou takovou kombinaci listů, že bral všechno. Věřila byste? Patnáctkrát! Vyhrál za večer padesát tisíc rupií."
"No dobře, ale co to má společného s vámi?"
"Vážně nechápete? Měl štěstí v kartách. Já zase v televizní soutěži."
"Chcete mi tvrdit, že těch dvanáct soutěžních otázek jste uhodl jen čirou náhodou?"
"Kdepak. Proč náhodou? Já je znal."
"Vy jste je znal?"
"Ano. Všechny do jedné."
"Tak proč mluvíte o štěstí?"
"A co jiného to mohlo být? Měl jsem štěstí, protože se mě ptali jen na to, co jsem věděl."

Samozřejmě, je to jenom román, takže se tomu neskutečnému štěstí, které hrdinu provází, nemusíte zase tolik divit, vždyť se to všechno zrodilo v autorově hlavě, že jo. Ale na druhou stranu, je to hrozně... úžasné, něco takového číst. Říkáte si, jak neuvěřitelné by bylo, kdyby se to dělo ve skutečném světě. Naplňuje vás to takovou zvláštní nadějí. Věříte v nemožné.

Další štěstí je pro něj spojeno s mincí. Když si hrdina neví rady nebo chce někoho přesvědčit o náklonnosti osudu, hodí si mincí. A ta mu vždycky přeje.

"Víš, proč jsme se museli učit Súrdásovy bhadžany?"
"No protože to byl veliký básník."
"Kdepak. Protože byl slepý. A takhle máme dneska večer skončit i my, abychom pak mohli žebrat po vlacích."
(...)
Vytáhnu z kapsy svou rupku pro štěstí. "Povídej, ty věříš na osud, viď? Tak ať rozhodne náhoda. Hodíme si mincí. Když padne klas, mizíme, když lev, zůstaneme. Jsi pro?"
Přikývne a já hodím. Padne klas.

Nakonec se ukáže, jak je to s tou mincí a štěstím doopravdy. A to je až na úplném konci knihy.

"Než ses dal tehdy u mě v bytě do vyprávění, hodil sis mincí. Proč?"
"Nevěděl jsem, jestli ti můžu věřit, a tak jsem to nechal na té rupii. Říkal jsem si, že když padne klas, všechno ti povím. A když lev, tak půjdu. Jak se ukázalo, vyšel mi klas."
"Takže kdyby to byl lev, nic bys mi neřekl?"
"To by se stát nemohlo."
"Jsi opravdu tolik přesvědčený, že budeš mít vždycky štěstí?"
"Kdo tu mluví o štěstí? Vždyť se podívej." Sáhnu do kapsy saka a podám jí svou jednorupku.
Pohlédne na ni, pak ji otočí a nakonec ji převrátí zase zpátky. A potom ještě jednou. "Ale vždyť má jenom jednu stranu… Na obou je klas!"
"Přesně tak. Je to moje mince pro štěstí, ale se štěstím nemá vůbec nic společného."
(...)
"Štěstí je něco, co musí přijít zevnitř."

Jak Ráma přicházel o iluze aneb jeho důležité životní milníky v kostce
Když spojíte celou linii příběhů dohromady, vidíte krásný životní příběh člověka, který postupně dospíval, začínal více chápat svět, přicházel o iluze a dozrával. Například si uvědomil, že je sirotek.

Náš vztah s otcem Timothym mi dlouho nebyl jasný. Nevěděl jsem, jestli jsem sluha nebo syn, příživník nebo mazlíček. Prvních pár let jsem si myslel, že otec Timothy je můj táta, ale pak jsem si začal uvědomovat, že tady něco nehraje. "Otče" mu totiž říkal každý, kdo přišel v neděli na mši, a mně pořád nešlo do hlavy, jak je možné, že je otcem tolika lidí a já mám takovou spoustu starších sourozenců.

Pak si ale začal uvědomovat, že i když je sirotek a nemá sourozence, pouta podobná těm sourozeneckým může najít i u normálních lidí. Jako například u děvčete, kterému pomohl poté, co jí její otec opařil.

"No jasně," přisvědčím.
Náhle natáhne ruku a uchopí moji dlaň. "Jsi jako bratr, kterého jsem si vždycky přála. Viď, mami?" Paní Šantarámová přikývne.
Nevím, co říct. Takový vztah vůbec neznám. V představách jsem se mnohokrát viděl jako syn, ale být něčí bratr je něco úplně jiného. Svírám Gudíjinu ruku a cítím, že nás svazuje neviditelné pouto.

Zároveň se však Ráma musí i v mnohém poučit. Že někdy je lepší si věci nechat pro sebe, ať je odhalení tajemství sebevíc lákavé.

Musím ho za každou cenu usadit. "Myslíš, že kecám? A co když ti povím, že mám v kapse padesát tisíc rupií? Viděls vůbec někdy tolik peněž pohromadě?"
Nevěří mi a chce, abych mu je ukázal. Představě, jak ho ohromím, nedokážu odolat.
(...)
Oči mu málem vylezly z důlků. Takové vítězství bych si dokázal vychutnávat na věky.
(...)
"Tak, a teď mi dáte všechny cennosti. Hoďte je tady do toho pytlíku. (...) Pokud někdo neposlechne, okamžitě ho zastřelím."
(...)
To, co následuje, mi připadá jako zpomalený film. Lupič se obrátí a Akšaj na mě ukáže prstem. "Tenhle kluk má u sebe padesát tisíc rupií." Ačkoli to řekne docela potichu, mám pocit, že to musí slyšet celý vlak.

To všechno ještě není tak hrozné. Ale Ráma Muhammad žije v Indii. A i tam někdy platí pravidlo Zabij nebo buď zabit. Tudíž i Ráma si vyzkouší vraždu. Záleží na tom, že to bylo s dobrým úmyslem?

Rudá skvrna na lupičově košili se neustále zvětšuje a tmavne. Vůbec to není jako ve filmu, kde po sobě kulka nechá červený flíček, který zůstává stejný, i když mrtvolu už dávno odvážejí do márnice. Kdepak. (...) Mám pocit, že ta červená řeka co nevidět zaplní celé kupé a já se v ní utopím. Nemůžu popadnout dech.
(...)
Mohl potkat smrt v mnoha různých podobách. Třeba ho mohla zastřelit policie uprostřed tržiště plného lidí nebo ho mohli rozsekat na kusy členové konkurenčního gangu ve chvíli, kdy si u stánku dával čaj. Mohl umřít v nemocnici, například na choleru, rakovinu nebo AIDS. Ale kdepak, on musel zemřít kulkou, kterou jsem vystřelil já. A to jsem ho ani neznal jménem.

A jakýpak svět by to byl bez lásky, že. I tu Ráma pozná. Zamiluje se do prostitutky, se kterou prožije svoje poprvé.

"Líbilo se ti to? Přijdeš zas?" vyzvídá. Neodpovím a rychle vyjdu ven.
Když se vracíme zpátky do města, v duchu obě otázky probírám. Líbilo se mi to? Ano. Půjdu za ní zas? Ano. Srdce mi svírá zvláštní pocit, který jsem dosud nezažil. Je tak silný, že se mi z něj točí hlava. Je to láska? Na to odpovědět neumím, vím ale naprosto jistě, že do vykřičené čtvrti se opravdu chodí na vlastní nebezpečí. Poznal jsem, co je to ženská, a do té, která mi to ukázala, jsem se zamiloval.

Ráma pak chce, aby se Níta stala jeho ženou, ale to není vůbec snadné, utéct od prostituce. Nemá na to peníze. Potřebuje peníze. Třeba nějaké vyhrát by nemusel být špatný nápad, no ne?

Těch skvělých příkladů je mnohem víc, ale chtěla jsem vám ukázat jenom ty nejdůležitější, a to jsem snad splnila. :)

Poplakejme si trochu, ale hlavně - udělejme to epicky!
Můj nejoblíbenější příběh je ten, jak Salím pracuje pro nájemného vraha. A jelikož nechce, aby zabil toho, koho má, vymění obálky a flup - na seznamu se objeví někdo jiný. A kdo? No to vám nemůžu říct, ale je to epický. Celý je to epický! Celý ten příběh, jak se to krásně prolíná! Nebo když umřel ten jeho kamarád a on ho vzal a... Achich, já už nemůžu víc mluvit, abych vám to všechno nevyspoilerovala. Prostě mi věřte.

Pomsta a něco trochu navíc
Až do poslední chvíle vám vlastně není jasné, proč se někdo jako Ráma do Miliardáře přihlásil. Vždyť přece nemohl vědět, že bude mít takové štěstí. Upřímně, já jsem nad tím nějak moc nepřemýšlela. Řekla jsem si: prostě to zkusil. No a co. Ale to odhalení bylo úžasné.

"Já se do té vaší soutěže nehlásil kvůli penězům. To ani náhodou." Prudce zavrtím hlavou. "Kdepak, jsem tady, protože se chci pomstít."
Proud moči se zarazí, jako když utne. Prém Kumár si rychle zatáhne zip a úkosem po mně zašilhá. "Pomstít? Co tím chcete říct? Pomstít se komu?"
"Vám," odseknu zamračeně, ustoupím o krok dozadu a vytasím revolver, který mám zastrčený za pasem kalhot. Je malý, má krátkou hlaveň, prostě vejde se zrovna tak do dlaně. Pevně ho sevřu a otočím proti Kumárovi.
(...)
Krve by se v něm nedořezal. "To bude… To musí být nějaká mýlka, pane Thomasi. Očividně jste se spletl. My dva jsme se přece setkali poprvé až při téhle soutěži," řekne skoro šeptem.
"Kdepak, to vy jste se spletl. My jsme se už přece viděli. Bylo to jednou brzy ráno před bytem Nílimy Kumáríové. Vyšel jste ven, na sobě džínsy a bílou košili, měl jste mastné vlasy a oči podlité krví. Nesl jste si peníze, které jste si na Nílimě vynutil, a v prstech jste točil klíčkem od vozu. Nílimu jste naprosto zničil. Jenomže to vám nestačilo, a tak jste totéž provedl mojí milované Nitě."
Nakonec ho nezastřelil. Místo toho získal odpověď na závěrečnou otázku. A vyhrál. Bravurní finále. Tleskám.

Epilog
V epilogu se dozvíme, že to vlastně všechno dopadlo dobře. Jak, to vám neprozradím, ale nemusíte se obávat. :)

Shrnutí
Tentokrát jsem napsala megadlouhou recenzi. Ale proč? Protože ta kniha je fascinující. Úžasné příběhy, neuvěřitelná návaznost. Autor má skvělé spisovatelské schopnosti a umí se na svět dívat z mnoha úhlů. Úžasné, skvělé, k pomilování, nejlepší román, bla bla bla, prostě si to musíte přečíst.

HODNOCENÍ: 10/10
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Co je pro tebe nejdůležitější?

Rodina
Láska
Peníze
Vzdelání

Komentáře

1 Lyra Lyra | E-mail | Web | 8. června 2014 v 17:21 | Reagovat

Tuto knihu jsem četla několikrát a vždycky mě baví tak, jako kdybych ji četla poprvé (možná ještě o něco víc, protože si užívám všechny ty detaily, kterých jsem si předtím nevšimla). Nejvíce se mi na ní líbí její vrstevnatost, kterou jsi ostatně sama zmínila - že více událostí z Rámova života je propojených a postupně se během čtení dozvídáme jak přesně. Recenze se ti povedla, je vážně docela dlouhá, ale je pravda, že tato kniha si to zaslouží, aby nebyla odbyta pár řádky. :-)

2 Vendy Vendy | Web | 30. června 2014 v 12:24 | Reagovat

Tohle vypadá na fakt zajímavou knížku. Film jsem neviděla, možná jen útržky, ale vím,že byl oskarovej, tvoje recenze mě opravdu navnadila - je vidět, že jsi o knize psala se stejným nadšením jak jsem nedávno psala o Doctorowi Who. Perfektní článek, moc se mi líbí i doplňující citace z knihy a také fotografie. Filmové adaptace se mohou v lecčem lišit, ale pokud zachovají hlavní myšlenku a ducha knihy, tak to nevadí...

3 Sikki MayCraft Sikki MayCraft | E-mail | Web | 3. července 2014 v 16:06 | Reagovat

film jsem viděla několikrát a vždycky jsem došla k tomu, že se na něj příště podívám zase ráda..ke knížce jsem se nedostala ..po této vyčerpávající recenzi, asi zajdu do knihovny :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Najdete mě na těchto sociálních sítích:

Návštěvnost:
TOPlist

© 2010-15 FlowerDays | Hosting blog.cz | Varování a podmínky tohoto blogu
2015 Optimalizováno pro Operu | HD/FullHD