Odkaz blogu žije dál! Více informací zde.

Dragell se mnou rozhovorovala o penfriends :)

7. července 2013 v 15:54 | Dragell, úvodník Cleo |  Jen tak mimochodem, BTW...
Úžasná blogerka Dragell mě požádala o rozhovor založený na tomto článku. Vy si ten rozhovor samozřejmě můžete přečíst u ní na blogu a nebo tady v celém článku :)


Sice už máme otevřené hranice, můžeme si vyjet v podstatě kamkoliv do světa, ale jediné, co nám v tom brání, jsou finance. Vše spojené s návštěvou jiné země bývá totiž nemálo nákladné a kromě toho nám v neznámém prostředí může hrozit i nebezpečí.
Proč jej tedy neobjevit z pohodlí vlastního domova a neprocvičit si ještě k tomu angličtinu či jiný jazyk?
Dnešní rozhovor jsem uskutečnila s mladou blogerkou Cleo, kterou naleznete na blogu flower-days.blog.cz.

Dragell: Mohla bys nám něco o sobě prozradit?
Jasně :) Moje jméno je sice velké tajemství, ale všichni mi říkají Cleo. Je mi 16, bydlím v Praze a studuji osmileté gymnázium. Ve volném čase ráda píšu (moc bych chtěla být spisovatelka), kreslím, vařím a zpívám - ale to většinou bývá dost velký kámen úrazu, protože zpívám příšerně falešně. Také samozřejmě ráda čtu, koukám na seriály a píšu na ně recenze. Poslední dobou mi hodně času zabírají také penfriendi.

Dragell: Ve svém volném čase se věnuješ také tzv. penfriends, mohla bys nám objasnit, co přesně tento pojem ukrývá?
Penfriends - ačkoliv to je jistě mnohým jasné, pochází z anglických slov pen (jako pero) a friends (jako přítelé), ale ve volném překladu jsou to prostě přátelé na dopisování. Teď ale nemám na mysli několik kamarádů ze staré školy, se kterými si občas píšu, ale lidi z cizí země, se kterými se dělím o své dennodenní zážitky, problémy se vztahy, koníčky, kulturu svojí země a takové každodenní problémy. A nejdůležitější pro mě asi je, že si procvičuju svoji dost chatrnou angličtinu.

Dragell: Jak tě napadlo, že se budeš věnovat tomuto dopisování?
Myslím, že jsou to asi tak čtyři roky, co jsem s dopisováním začala. Ve škole jsme tehdy měli suplovanou angličtinu a poslouchali jsme z kazety různé rozhovory mezi lidmi. Přitom se jeden z nich zmínil o penfriends, někdo se zeptal, co to znamená a učitelka nám to vysvětlila. Doma jsem to pak chtěla vyzkoušet na vlastní pěst. Můj první kamarád na dopisování byla stejně stará holka ze Slovinska, tehdy naše angličtiny byly dost tragické. Když jsem si pak dala od dopisování pauzu, ztratila jsem na ní kontakt. Ale nedávno jsem vyhrabala staré e-maily a voilá - píšeme si znovu a v jazyce udělala neuvěřitelné pokroky (doufám tedy že i já).

Dragell: Dáváš přednost dopisování na papír nebo v dnešní moderní době přes e-mail? Viděla ses s některým dopisovacím kamarádem i reálně?
Rozhodně e-mail. Dopisy jsou krásné a mají svoje kouzlo, ale nějak jsem nenašla nikoho, kdo by je chtěl využít. Pošta chodí dlouho, dopis se někde může ztratit a většinou je poštovné přes polovinu planety dost nákladná věc.
S nikým jsem se zatím nesetkala. Snažím se vybírat si lidi z exotických zemí, jako je Egypt, Malajsie a tak, abych se o těch zemích něco zajímavého dozvěděla, a pravděpodobnost, že by jsme se jednou ocitli ve stejném městě, je velice nízká. Letenky jsou pro mě nepředstavitelně drahé a myslím, že pro druhou stranu také. Ale bylo by báječné se s někým potkat osobně, protože teď mám o těch lidech v hlavě nějaký obrázek, ale jsem si jistá, že je trošku jiný než realita. Co jsem ale už vyzkoušela, je video-chat, například přes Skype. To je ale už trošku vyšší level, když každý slovo nehledáte ve slovníku. Ale určitě je to dobrá výzva.

Dragell: Jsou nějaká nepsaná pravidla tohoto dopisování - tedy jsou nějaká témata, která jsou tabu? A co ta psaná pravidla?
Neřekla bych, že jsou nějaká vyhraněná a určitá pravidla, možná jenom taková ta základní týkající se etiky - neptat se hned v prvním dopise na super-osobní věci typu přesná adresa, intimní otázky a tak. Kupodivu mezi hodně oblíbená témata patří politika - každý si vždycky stěžuje na vládu a druhá strana jenom potvrzuje. Ale spíše se mluví o knížkách, filmech, seriálech a hodně často také o počasí. Ale závisí hodně na tom, s jakým člověkem si povídáte. Někteří si raději povídají o poslední návštěvě kina, jiní mají radši rozebírání milostného života.
Psaná pravidla neexistují, jedině v případě, že komunikujete s penfriendy přes nějaké internetové stránky jako facebook. Tam platí pravidla serveru, ale jinak nic ;)
Ještě mě teď napadlo k obecným pravidlům - je samozřejmě dobré dodržovat gramatická pravidla jazyka (nebo se o to snažit), ve kterém komunikujete. Určitě je fajn začínat větu velkým písmenem a končit tečkou. Takovéto drobnosti mě u lidí vždycky dokážou rozhodit.

Dragell: Kdyby ses měla ohlédnout, jaké bylo tvé psaní v minulosti a jaké dnes?
Vždycky jsem se snažila procvičit si angličtinu bez slovníku, prostě tak jak ji umím. Za tu dobu jsem se samozřejmě zlepšila, takže už nezapínám automaticky google translate před otevřením e-mailové schránky. Myslím, že témata zůstávají pořád stejná, ale mění se odpovědi s tím, jak já i moji penfriendi stárneme.
Zatím jsem neměla příliš mnoho negativních zkušeností, až na jednoho týpka z Íránu, co si nestále chtěl dopisovat o síle světla.

Dragell: Kdybys měla ostatním poradit, kde by mohli své nové penfriends najít?
Existuje spoustu internetových stránek, kde najdete celé seznamy lidí, co si chtějí s někým psát. Na některých si vytvoříte profil a seznamujete se, třeba interpals.net. Já mám ale radši penfriend-club.com, kde jednoduše odpovíte na inzerát a komunikujete po e-mailu.
Při výběru jsou národnosti důležité, každá má jiné zvyky a tradice. Určitě není moc dobrý nápad chtít si psát anglicky s rodilým Britem, Američanem nebo Australanem, ti to moc nechtějí, protože jim to moc nedává, jenom poslouchají kostrbatou angličtinu neznámých lidí. S nimi určitě hovořte španělsky nebo německy, ale rodný jazyk není nikdy dobrý nápad.
Sama jsem vyzkoušela mnoho zemí, a nejlepší mi kupodivu přijdou lidé ze zemí bývalé Jugoslávie a Ruska. Ale není to samozřejmě žádné pravidlo, jen zkušenost.
Každopádně řiďte se svým instinktem. Když najdete inzerát, který vám přijde vtipný, že ten člověk je v pohodě, napište a uvidíte.

Dragell: To by bylo z mé strany vše, děkuji za rozhovor.
Já děkuji, žes mě o něj požádala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl jsi tu?

Byl jsem tu! :D

Komentáře

1 Lukáš Přibyl Lukáš Přibyl | Web | 7. července 2013 v 19:21 | Reagovat

zdarec,

docela zajímavý rozhovor, inspirující.

2 ChristinaD ChristinaD | E-mail | Web | 8. července 2013 v 14:09 | Reagovat

To se mi také občas stává. :) Promiň, neuvědomila jsem si to. :) Já mám teď jiný problém... Slíbila jsem jedné čtenářce, že v mé povídce zemře postava s děťátkem sama, protože si rozhněvá ty dva mladíky... Ale teď se mi to ubírá jiným směrem a je tam její sestra a... no, prostě to vypadá všechno úplně jinak.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Najdete mě na těchto sociálních sítích:

Návštěvnost:
TOPlist

© 2010-15 FlowerDays | Hosting blog.cz | Varování a podmínky tohoto blogu
2015 Optimalizováno pro Operu | HD/FullHD