Odkaz blogu žije dál! Více informací zde.

Láska za časů cholery

15. února 2013 v 23:14 | Cleo |  Čtenářský deník
O této knize jsem poprvé slyšela ve filmu Lásce na stopě, nebo jak se to jmenovalo. V tom filmu šlo o osud a lásku a když mi máma touto knihou zamávala před očima, rozhodla jsem se, že se stane položkou na mém seznamu přečtených knih. A nyní tedy přináším tu dlouho očekávanou recenzi.

Autor: Gabriel García Márquez
Originální název: El amor en los tiempos del cólera
Vydáno: Odeon, 2007
Překlad: Blanka Stárková
Kniha: 349 stran, 125 x 200, hardback

Florentino Ariza miloval Ferminu Dazovou už od doby, kdy jí během školních let vídal v parku. A i ona milovala jeho. Vyměnili si tuny korespondence, přesvědčení, že jsou stvoření jeden pro druhého, navždy, ale překážky osudu tomu nasvědčily tak, že jednou vlna zamilovanosti opadla a ona si uvědomila, že to celé byl jen klam. A rozhodla se vdát se za doktora Juverala Urbina. Byl to sice smluvený svazek, ale i tak byli v celku šťastní.

To ale neplatilo pro Florentina Arizu, kterou Ferminu nepřestal milovat na jeden jediný okamžik. Celý život čekal na okamžik, kdy ona bude opět volná a on bude mít šanci získat opět její srdce. Nikdy se nevdal, žil život starého mládence, jako stín ji provázel na každém kroku, bez toho, aniž by si to ona uvědomovala. Čekal a čekal... A dočkal se, jen o půl století později, kdy doktor Urbino, Ferminin manžel, zemřel při pádu z žebříku.

Je možné, že láska mezi nimi není ještě úplně vyhaslá a má šanci? I když život je už úplně někde jinde, čas je někde jinde, Můžou být tito milenci opět spolu, i když už mají blíže ke smrti než ke všemu jinému? V knize budeme sledovat celý milostný příběh od počátku i jaké milostné slasti a strasti si pro hrdiny život přichystal.


S touhle knihou jsem hodně bojovala. Začal jsem ji číst více než před rokem a byla jsem celkem otrávená, protože když já s něčím začnu, chci to dotáhnout do konce, a tak jsem byla odhodlaná, že ji jednoho dne dočtu a dokážu si tím, že to prostě dám.

Kniha je psána velice zvláštním stylem a autor má osobitou slovní zásobu. Je to takový barvitý styl, všechno popisuje, realisticky, ale stejně nereálně, a někdy se vám opravdu chce z té absurdity smát, a nevíte, jestli je to opravdu důvod ke smíchu. Než jsem se na styl psaní "aklimatizovala" trvalo mi to asi rok časově a 150 stránek knižně. Moje tělo se tomu stylu pořád bránilo, protože na to prostě vůbec nebylo zvyklé, ale nakonec se mi to zalíbilo.

Z knihy jsem měla velkou depresi co se týče stáří a pomíjivosti života. V knize uběhne spoustu let a za tu dobu tam umřou v podstatě všichni - kromě dvou hlavních hrdinů - na všemožné příčiny. Sebevraždy, přirozená smrt, cholera je to sice málokdy, ale když je to v názvu, párkát samořejmě zmíněna je, ale nejčastější je prostě nevysvětlený důvod. Měla jsem krizi - jak je život pomíjivý, krátký, že tu nikdo nebude věčně. Nebojím se vlastní smrti, ale stejně mě to všechno děsí.

Jak jsem už zmínila - stáří. Je to realistické, takže milenci jsou staří a autor to samozřejmě popisuje. To mě samořejmě vedlo k zamyšlení - je stáří opravdu tak hrozné, jak se o něm říká? Moje kamarádka tvrdí, že to je jeden z důvodů, proč chce zemřít mladá. A dost k tomu některými věcmi směřuje. Ale já vždycky doufala, že stáří prostě bude důstojné ukončení toho všeho. A nebude to doufám jen tak, že budu na všechno vzpomínat. Ale možná platí to, co se říká: Jaký si to uděláš, takový to máš.

Celý život. Tak dlouho čekal Florentino Ariza na Ferminu Dazovou. Je to až celkem neuvěřitelné, že někdo dokáže tak dlouho čekat na jednoho člověka. Kvůli tomu úplně promrhal svůj život. A když dosáhl toho, po čem toužil... stejně si uvědomil, že Fermina není jediná žena, kterou kdy miloval, ale už bylo pozdě - všechny byly mrtvé. A tak na konci zůstal s tím, s čím začínal.

Já nevím, ale nedovedu si představit, že bych na někoho tak dlouho čekala, zvláště po tak silném odmítnutí. Chápu to, ona pro něj byla jako bohyně, ale stejně. Byla to i částečně její vina, že ho nenechala jít dál, ale i jeho, že měl silně romantickou a sebedestruktivní duši.

V článku na wikipedii jsem četla, že kniha bere neopětovanou lásku jako jistou ctnost. Popravdě, nevím, co tím přesně mysleli, ale v této knize tomu opravdu věří. V reálném životě? Na to máme hodiny a hodiny uvažování během cest autobusem.

Svým způsobem je to ale vlastně román o neuvěřitelné síle lásky, která překoná cokoliv, i když proti vám stojí síla času, hranice věku a všechno ostatní, co může.

Cholera. Je v názvu, ale v knize se o ní celkem moc nemluví, jen ve finále hraje důležitou roli. Co se tedy týče toho finále, to se mi pravdu líbilo. Nebyl to čistý americký happy-end, ale špatně to neskončilo. A kvůli lsti všechno vlastně dopadlo tak, jak to dopadlo. Na závěr si tedy rozhodně stěžovat nemůžu. Jeidné co můžu udělat, je pozvednout sklenici nad geniální prací Gabriela García Márqueze - je génius, ale číst ho je dost velká fuška. Zejména, co se této knihy týče.

Shrnutí: Láska za časů cholery není špatná kniha. Její styl je velmi osobitý, složitý, ale osobitý, krásně barvitý a originální, čtení jde pěkně od ruky, pokud se ale snažíte a vynaložíte dostatečné úsilí. Z děje máte depresi, ale zároveň vás to dovede k zamyšlení. Pokud chcete uvažovat a berete litaraturu jako něco, co vám přidá nějaké ty zkušenosti ze života, tohle je rozhodně kniha pro vás.

HODNOCENÍ: 7/10

Četli jste tuto knihu? Nebo se na to chystáte? O všechno se podělte v komentářích!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl jsi tu?

Byl jsem tu! :D

Komentáře

1 vampire girl IS vampire girl IS | Web | 16. února 2013 v 16:56 | Reagovat

Ahoj,máš moc krásný blog a doufám že se ti s ním bude dařit i v budoucnu :D

2 Zlatka Zlatka | E-mail | Web | 5. července 2013 v 22:53 | Reagovat

Zrovna čtu, takže jsem z tvého článku přečetla jen tu část o tom, jak sis dlouho zvykala na jeho styl, abych si neprozradila děj předem :D Ale taky mi to za začátku připadalo divné, hlavně píše strašně dlouhá souvětí, až jsem se v tom někdy zamotala, ale docela mě to chytlo :)

3 Zlatka Zlatka | E-mail | Web | 16. července 2013 v 0:55 | Reagovat

Tak jsem to před chvilkou dočetla, depresi jsem sice neměla, ale bylo mi smutno, chvilkami jsem taky byla dost zmatená. Na začátku to vypadalo, že Fermina s doktorem se milovali celý život, ale když pak v dalších částek bylo, jaké problémy měli a co ji provedl, brala jsem si to skoro osobně... A to že kniha má neopětovanou lásku brát jako cnost jsem ani tak nějak nedokázala pojmout... Prostě Florentino, těžko říct jestli promarnil život, užil jsi toho docela dost, dostal se na vysoké místo, ale je fakt že už během toho všeho mohl mít jinou ženu na celý život... Doufala jsem v trochu hořkosladký konec, ikdyž jsem se ho i bála, když ale nepřišel byla jsem i zklamaná... tak nějak jsem si představovala, že Fermina zemře, nebo nějak umřou spolu... ale já všechno chci moc dramatické :D:D

4 Cleo Cleo | Web | 16. července 2013 v 10:16 | Reagovat

[3]: To na nás působí ty americké filmy :D Mě přišlo, že ano, Florentino promrhal svůj život, ale na druhou stranu, podle mě kdyby neexistovala Fermina, našel by si někoho jiného, koho by platonicky miloval. A on si svůj život celkem užil, to nemůžu zapřít... Prostě je to komplikovaný :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Najdete mě na těchto sociálních sítích:

Návštěvnost:
TOPlist

© 2010-15 FlowerDays | Hosting blog.cz | Varování a podmínky tohoto blogu
2015 Optimalizováno pro Operu | HD/FullHD