Kronika ohlášené smrti

28. září 2012 v 10:10 | Cleo |  Čtenářský deník
Autor: Gabriel Garciá Márquez
Originální název: Crónica de una muerte anunciada
Vydáno: Odeon, 2005
Překlad: Eduard Hodoušek
Kniha: 96 stran, 132 x 206, hardback

Rozhodla jsem se postoupit dále na seznamu mé maturitní četby. Vybrala jsem si tuto knihu, protože má málo stránek a líbí se mi styl psaní. Tedy, abych pravdu řekla, není tohle moje první kniha od Marquéze. První byla Láska za časů cholery a s nepřílišnou hrdostí musím oznámit, že jsem si dosud nedočetla.

Santiago Nasar začínal svůj den jako pokaždé, když měl přijet biskup, vstal, vypil si svoje kafe, oblékl si slavnostní oblečení a na dcery kuchařky hodil pár svůdkých hlášek. Až na to, že tenhle den byl jiný.

Včera se totiž odehrála svatba Bayarda San Romána s Angelou Vicariovou, ale bohužel si spolu příliš dlouho neužili, protože se manžel dozvěděl, že manželka už není panna, a vrátil ji zpátky rodině. Její dva bratři, dvojčata, se tedy rozhodla, že zabijí toho, kdo zneuctil jejich sestru. Santiago Nasar.

Téměř každý o tom věděl, protože to také každému řekli. Byl to drb číslo jedna a nikoho nenapadlo, že by to Santiago Nasar ještě nevěděl. Ale co se stane, pokud ho zabijí bez toho, aby ho někdo předem upozornil? Co když vlastně tu vraždu spáchají svoji nečinností všichni? Co když někdo řekne milosrdnou lež, která ho nakonec zabije?


První věc, k čemu bych se ráda vyhádřila, je styl psaní. Jak jsem se již zmiňovala v úvodu, dalo mi dost práce se naučit tomu textu pozorumět bez toho, abych se zastavovala u každého čtrvtého slova a ptala se sama sebe, co to sakra znamená. Styl je pěkný, takový malebný, neobvyklý, jedinečný, až trošku humorný, ale dá dost velké úsilí tomu pozorumět. Problém mi dělali jména, ale nejspíš je to tím, že na česká a anglická jsem již zvyklá, kdyžto tohle pro mě bylo něco nového.

V knize neustále přebíháme z dneška do včereška a pak zase do budoucnosti, takže se v tom čtenář občas ztrácí. Ale vlastně se mi to líbí, na začátku je něco řečeno, na konci krásně uzavřeno. Kniha končí tím, o čem to celé je, i když se to odehrálo o dvacet let dříve, než je kniha vyprávěna. Jediná chyba na kráse tomu má věta "musel si přidržovat vnitřnosti, aby mu nevypadly". Po tom jsem se musela spíš smát, než plakat. Navíc mi nepřipadá, že po dobné ráně člověku vytékají střeva.

Co mě hodně bavilo, je kapitola z minulosti Angely Vicariové. Jak se chystá falšovat svoje panenství, tak to je něco, i v době knížek plných sexu, co jsem ještě nečetla a docela mě to bavilo. Epizodka z nedaleké minulosti mi zase připomněla Lásku za časů cholery, protože ta je plná milostných dopisů.

Co se mi naopak nelíbilo... bylo... no vlastně jsem už všechno zmínila ve formě. Nebud tady dělat nějaký kompletní rozbor, jen vám prozradím, že téma knihy je kolektivní vina a že končí přesně tak, jak nadpis hlásá. Rozhodně vám ji ale musím doporučit, protože kniha má neobvyklý styl a přenese vás někam úplně jinam, než kde se pohybují moderní knihy.

Shrnutí:
Poměrně krátký a originální román od Márquéze, několikrát oceňovaného kolumbijského autora. Kniha má zajímavou zápletku, autor používá velmi osobitý styl vyprávění a i když víte, jak to dopadne, budete to kvůli efektu chtít prostě číst dál. Na konci vás sice čeká deprese, ale ta se brzy změní v porozumění a poučení. Doporučuji.

HODNOCENÍ: 7/10
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl jsi tu?

Byl jsem tu! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama