Odkaz blogu žije dál! Více informací zde.

Osudová chyba / 5. část

4. srpna 2011 v 22:16 | Cleo |  Povídky

5. část: Ticho po bitvě

A po té párty jsem všechno řekla sestře. A teď ležím tady, na svojí posteli. A brečím. A brečím. A brečím. Brečím pořád. První den práznin, celé dva měsíce volna přede mnou - a já ležím na svojí posteli a lituju se. Je to k pláči. A tak pláču ještě víc a mnohem intentzivněji.
Moje sestra Kat to už nemůže vydržet. Vtrhne do mého pokoje a začne ječet něco o vráskách a kruzích pod očima. Zdálo se mi, že mluvila japonsky nebo jak, protože jí nerozumim jedinou souvislou větu.
"Musíš se sebrat. Jdi za Adamem a vysvětli mu, co se stalo. Vždyť ses zachovala správně."
Kat se na mě dívala svýma velkýma modrýma očima a já cítila, že má naprostou pravdu. Měla bych to udělat. Pro svůj klid. A taky si musím promluvit s Ashley - od včerejška se mnou nemluví. Bere to jako obrovskou zradu, to, co jsem udělala. A tak jsem vzala do ruky telefon a vytočilo Ashleynino číslo.
"Ahoj Is," řekla posmutněle Ashley.
"Ashley, proč se na mě zlobíš?"
"Protože to, co jsi provedla Adamovi, bylo nečestné a hloupé. A navíc si se líbala s klukem, kterého jsem milovala. Vím, že je to děvkař, ale tys věděla že se mi líbí - jak jsi mi to mohla udělat?"
"Moc se ti omlouvám. Měla jsem včera špatnej den - nějak jsem to nezvládla. Prosím, odpustíš mi?"
"No jo, vždyť jsi stejně říkala, že jsi ho nechala být a že jsi to nechtěla."
"Je to pravda. Musím mi věřit Ash."
"Já ti věřím. Ale bojím se o Adama."

O chvíli později jsem už na sobě měla seprané džíny a dlouhé zelené tričko. Věděla jsem, že mi tahle kombinace nesluší, a proto jsem si ji oblékla. Nechtěla jsem, abych se Adamovi tolik líbila, až s ním budu mluvit. Když jsem došla k jeho dveřím, zazvonila jsem, ale nikdo neotvíral. Možná se mnou nechce mluvit.
Smířila jsem se s touto pravdou a šla jsem pomalu pryč. Za mnou ale klaply dveře - a k mému zklamání - v nich stál Nathaniel, Adamův nejstarší bratr.
"Is, co je?" zeptal se mě káravě. Asi o včerejšku věděl.
"Je tady Adam?
"Ne, je někde s tátou."
"A kdy se vrátí? Je to naléhavé."
"Jestli se s ním chceš vidět, tak máš dneska poslední možnost. Každý večer o prázdninách se chodí projít do parku - víš kde je, ne? - a tam bys ho měla potkat. Zítra jedeme do L.A., takže dneska máš poslední šanci."
Do L.A.? A jo vlastně. Vždyť o tom mluvil na naší poslední společné večeři.
A tak jsem odcházela sama domů s dobrou náladou. Věřila jsem, že se to nějak vyřeší.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl jsi tu?

Byl jsem tu! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Najdete mě na těchto sociálních sítích:

Návštěvnost:
TOPlist

© 2010-15 FlowerDays | Hosting blog.cz | Varování a podmínky tohoto blogu
2015 Optimalizováno pro Operu | HD/FullHD