Odkaz blogu žije dál! Více informací zde.

Květinkové dny odkvetly. Ale odkaz žije dál!

23. srpna 2016 v 23:10 | Cleo |  Stránka
Je to už skoro rok, co jsem se tady s Vámi loučila, přála Vám pěkný život, přemýšlela o tom, jestli udělám kariéru jako autorka nekrologů a slibovala jsem Vám šepot ze záhrobí. Tady je ten šepot ze záhrobí.

CO JSEM DĚLALA POSLEDNÍ ROK

Poslední rok byl pro mě dost náročný. Odmaturovala jsem, snažila se dostat na vysokou školu a dostala jsem se (s radostí Vám můžu oznámit, že příští rok ze mě bude studentka Matematicko-fyzikální fakulty UK!) - a hlavně doopravdy začala psát knihu. Pořád jí píšu! Snad to vydrží.

Co mi ale tenhle poslední rok bezesporu chybělo, bylo psaní recenzí. Vždycky, když jsem dočetla nějakou knížku, měla jsem nutkání sdělit někomu, co si o ní myslím. Mí přátelé už otáčeli oči v sloup a já podvědomě sahala po notebooku a chtěla psát - ale pak mi došlo, že vlastně nemám kam. Vyzkoušela jsem všelijaké stránky, kde člověk může hodnotit knížky - CBDB.cz, databazeknih.cz a dokonce i všemi opěvované a milované goodreads.com. Ale psaní tam mě ani zdaleko nenaplňovalo takovým pocitem zadostiučinění, jako bylo psaní sem.


MŮJ NOVÝ NÁPAD A PROBLÉMY

Z toho se mi v hlavě zrodil nápad - proč bych teda nepokračovala dál, jenom psaním recenzí? Bylo mi jasné, že blog.cz už není nadále řešením - vážou se s ním ty nejlepší blogové vzpomínky a mé začátky, je to jednoduše moje srdeční záležitost - ale s reklamami se tady rozthl pytel. S nesmyslnými a hloupými reklamami. Myslím, že blogu.cz jsem už tímhle blogem něco vydělala. A nechci to dělat dál.

Samozřejmě vím, že mám vždycky velké plány a po nějaké době mě to přestane bavit - vážně nemůžu uvěřit, že tenhle blog běžel přes tři roky - proto jsem si pouze zaregistrovala doménu, kterou chci v budoucnosti mít - a dočasně si založila stránku na wordpressu. Reklamy tam mohou být také, ale nejsou rozhodně TAKHLE masivní. Když mi přes obrazovku vyskočí dvě obrovské reklamy, jedna nabízející plastickou operaci a druhá nějaký elektrospotřebič - tak si říkám NE, tohle opravdu na můj web nepatří. TOHLE OPRAVDU MŮJ LAYOUT KAZIT NEBUDE. Jsou prostě věci, na které je holka citlivá.

Takže to bylo buď opustit blog, nebo všem lidem, co sem chodí, nainstalovat AdBlock. Co je jednoduší, hm?


MÉ NOVÉ POČÁTKY

Tak jsem začala a založila si nový web: tohleanotohlene.wordpress.com. Udělala jsem nový systém hodnocení knížek a všeho ostatního. Začala jsem přidávat jak nové příspěvky s mým hodnocením a krátkým komentářem, tak jsem začala překopírovávat staré recenze. Všechny, co jsou tady, budu postupně přendavat tam. Zatím jsou to jenom knížky, ale plánuju přidat i filmy a seriály.


RUBRIKY NA TOMTO BLOGU

Dlouho jsem uvažovala, co s ostatními rubrikami. Hudební deník byl jenom způsob, jak si ukládat dobré písničky někam, kde je neztratím. Kulinářský deník mi přinesl asi nejvíce slávy, konkrétně díky mému receptu na wafle, o což jsem vůbec nestála a nechtěla jsem, aby tam moje kariéra směřovala. I když miluji vaření a pečení, raději to doopravdy dělám, než že o tom píšu. Každopádně, ten recept na wafle je opravdu dokonalý, takže jen doporučuji! :D

S cestovatelským deníkem jsem ani nezačala. Ale plánovala jsem to! Opravdu! Co se mi honí hlavou a filozofický koutek jsou dvě rubriky, které jsem sama těžko rozeznávala. Jsou to mé krásné úvahy a proslovy a hanopisy. Moje tipy mě nikdy nějak nebavily, asi nejsem prostě odborník a doopravdy radit je těžší, než o tom jenom psát články a tvářit se, že radíte. (Ano, narážím na tebe, Bravo! Girl.) Články byly skvělé. Ale taky jsem jich moc nenapsala. Žebříčky... bývaly osobní. Pak už jenom taková náhražka. Dopisy... haha. Všichni víme, že oběžník existoval jenom kvůli tomu, abych mohla být na titulní stránce blog.cz a získala více čtenářů. Rychlosonda je skvělá věc a určitě s něčím takovým budu pokračovat. Smetiště... jako by na světě nebylo dost odpadu... :) Portfolio už taky je věc minulosti - moje nadšení pro grafiku a grafické blogy je pryč. Deník bylo místo, kde jsem se mohla svěřit se vším... ale poté, co už nebyl tak úplně jen pro mě, nebylo to ono. Když jsem našla někoho, komu jsem řekla o tomto blogu, nemohla jsem tam dál otevřeně psát o svých problémech. Protože jsem tím pádem našla někoho, komu o nich můžu říkat. (I když každý potřebuje nějaké tajemství, nebo ne? ;)

Všechny tyto rubriky kromě rychlosondy (o osudu té jsem se ještě nerozhodla) budou nadále zde k prohlížení, ale já do nich již přispívat nebudu.

UŽ OPRAVDU NAPOSLEDY?

Vzhledem k tomu, že budu pokračovat s psaním jinde, tohle je nejspíš poslední příspěvek na blogu. Ale víte co se říká. Nikdy neříkej nikdy.

Zbožňuju vás!
Piště mi, však víte, že Vám vždycky odpovím! :)

Cleo bude nyní C.

 

Každá květina jednou odkvete.

18. září 2015 v 20:00 | Cleo

A právě teď odkvétají Květinkové dny.

Odkvétají už dlouho. Ale teď chci, abyste to na vědomí vzali i Vy.

Proč Květinkové dny odkvétají

Tento blog jsem si založila s tím, že jsem se chtěla naučit lépe psát. Recenze, příběhy, všechno. Myslím, že něco jsem si za těch šest let odnesla. To, co mě mělo motivovat, abych se stala spisovatelkou, se stalo prokrastinací, abych doopravdy nepsala.

Milovala jsem tenhle blog. Milovala jsem ho od okamžiku, co jsem ho založila. Našla jsem tady své útočiště. Mohla jsem se vypovídat. Mohla jsem opustit na chvilku svoji ulitu, svoji masku, svůj svět a mohla jsem k Vám promlouvat prostřednictvím klávesnice a obrazovky. Mohla jsem být tím, kým jsem chtěla. Nikdo z Vás nevěděl, kdo jsem. Možná jste se mnou chodili do školy, možná jste mě potkávali na ulici, možná jsme vedle sebe stáli ve frontě v knihkupectví. Anonymita mi poskytla pohodlí. Cleo mi poskytla pohodlí.

Ale časem jsem si uvědomila, že blog už pro mě není koníčkem, jako spíše přítěží. Napsat článek mi zabralo spoustu času. Napsat recenzi ještě víc. Chtěla jsem psát recenze na všechny knížky, o kterých bych se dokázala vypovídat. Začalo se mi to hromadit. Začala jsem se z toho stresovat. Nebo naopak... neměla jsem chuť napsat vůbec nic. Neměla jsem o čem mluvit. Ale věděla jsem, že něco bych napsat měla, aby tu něco bylo. Cokoliv.

A pak jsem si najednou uvědomila: proč já to vlastně všechno dělám? Už mě to ani tolik netěší. Nemám z toho takovou radost. Ani z úspěchů blogu. Píšu, protože musím, nikoliv, protože chci. A to je špatná motivace. Takže... proč to prostě neskončit? Má se skončit v nejlepším. To jsem sice už prošvihla, ale ještě pořád to tu není úplně mrtvé. A v posledních dnech jsem se snažila to tu trochu přivést k životu. :)

Blog jsem potřebovala. Teď už ne. Potřebuju víc skutečný život, než světlo obrazovky.
Když už musím odejít, tak s grácií

Pokud jste si všimli, poslední měsíc a kus jsem tady pořádně mákla. Nový vzhled. Dopsala jsem všechny rozepsané články, které jsem měla přichystané už dlouho. Dělala jsem to, protože jsem chtěla skončit tentokrát správně. Dovést blog k vrcholu, k finále, nenechat otevřené záležitosti. Ukončit to v nejlepším. Já jsem to věděla. Říkala jsem, že 18. září se něco stane. Varovala jsem vás, a vy jste nevěděli, co to bude. To byla moje end game. Vždycky jsem si chtěla vyzkoušet, jaké to je, mít odpočet, kterému Vy rozumíte, ale nikdo jiný ne. Měla jsem krásný měsíc a kus na to, abych si to naposledy užila. Být Cleo.



Poděkování

Moc bych chtěla poděkovat všem, kteří mě na této dlouholeté cestě doprovázeli. Chtěla bych Vás jmenovat spoustu a spoustu, ale na to tenhle článek není dost dlouhý. Takže to zobecním, snad se nebudete zlobit. Děkuju všem, co četli moje články! Děkuju všem, co mi psali komentáře. Někdy milé, někdy ne zase tolik, ale všechno se cení. (Až na reklamy na zlevněnou Viagru.) Děkuju všem, co mě navštěvovali pravidelně a dávali mi pocit, že to, co dělám, opravdu má smysl! Například Lilienviv! Děkuju Abyss, že mě inspirovala, abych začala psát recenze. Děkuju všem členům mé rodiny, kteří mi půjčovali své počítače a umožnili přístup k internetu. (Někdy i za dost děsivých podmínek.) Děkuju blogu.cz, že mi vůbec umožnil blog psát. Děkuju nakladatelství Fragment za recenzní a soutěžní výtisky knížek, zejména pak Soně Svačinové, která mi vždy mile odpověděla na e-maily, ať jsem řešila jakoukoliv blbost. (To je v téhle branži vzácná věc, takže si toho moc cením!) Děkuju také nakladatelství Omega. Děkuju webu weheartit, který mě zahrnoval inspirativními obrázky. Děkuju svým známým, kterým jsem říkala, že mám blog a píšu, ale když jsem řekla, že chci, aby to bylo tajemství, respektovali to. Také děkuju svému úžasnému klukovi, který mi ukázal, že dokáže udržet tajemství. Jsem neskutečně šťastná, že jsem Ti o tomhle blogu řekla! Děkuju všem, co tohle právě čtou! Děkuju Tobě.


Budoucnost

Blog nehodlám rušit. Bude tady. Čtěte si v archivu, co chcete. Odkazujte na mě. Chvalte mě. Budu ráda. Pokud mi napíšete e-mail, odpovím Vám.

Možná sem na blog někdy něco přidám, nějaký deníčkový zápis (ráda si stěžuju na ostatní veřejně). Ale aktuálně nemám ani pomyšlení na to, že bych psala další recenze nebo podobné věci, protože prostě... se mi to nevyplatí. Většinou z toho nic nemám a znám mnohem lepší způsoby, jak využít svůj čas. Hodlám pokračovat v zapisování knížek, co jsem přečetla, do mého seznamu. Nevzdám reading challenge, když jsem na tak dobré cestě k jejímu splnění. Možná se něčeho podobného zúčastním i za rok. Nebo mě něco zaujme natolik, že budu mít potřebu Vám sem něco napsat. Nebo rozzlobí. Pak se může stát, že Cleo se ještě párkrát ozve. Ale nebude to pravidelně. Spíš takový... šepot ze záhrobí.

Ale víte co. Nemůžu být Cleo navždycky. Věděla jsem to už v okamžiku, kdy jsem ji vytvořila. A teď přišel ten čas, kdy její Květinkové dny vadnou. A jakmile uvadnou úplně, Cleo bude nadále žít jen ve Vašich (mých) vzpomínkách a článcích, co tu zůstanou.

Kdo ví. Možná se k blogu jednou vrátím. Možná i k tomuhle. Rozhodně to ale nemůžu nikomu slíbit.

Vím, že mě to bude lákat, pořád něco přidávat. Proto i přes to všechno, na layoutu bude ode dneška epitaf tohoto blogu. Chci, aby mi připomínal, že jsem tuhle etapu svého života uzavřela a je čas jít dál.

A kdo ví. Možná, že mě psaní tohohle článku nadchlo tolik, že se dám na nekrology. I za ně se dá získat Pulitzerova cena.

Loučí se s Vámi

Cleo

která obětovala tento blog, aby mohla jít za svým snem.

Další články


Kam dál

Reklama
Najdete mě na těchto sociálních sítích:

Návštěvnost:
TOPlist

© 2010-15 FlowerDays | Hosting blog.cz | Varování a podmínky tohoto blogu
2015 Optimalizováno pro Operu | HD/FullHD